Článek
Přestože již leccos prozradil úvod k rozhovoru, upřesněte, kde vzniklo vaše nejnovější hudební překvapení?
Už dlouho jsem nebyl v nějaké vzdálené zemi. Stačilo se podívat na pár fotek a videí od přátel, kteří byli na Kubě, a rozhodnutí bylo jasné. Za pár dní jsem přistál v Havaně, s jedním kufrem a ukulele.
Podělte se o váš pohled na kubánské hlavní město.
Havana je hlučné město aut, různých trojkolek a kol, plné turistů i místních obyvatel, kteří vás lákají do svých restaurací, nebo vám nabízejí taxi či jiné služby.
Co jste hrál Kubáncům na ukulele?
Na ukulele jsem se naučil hrát Chan Chan od Buena Vista Social Club a vyrazil do ulic. Tento kubánský hit jsem kombinoval s moravskými lidovkami, když se mě někdo ptal, odkud jsem. Najednou se stalo se něco kouzelného - lidé se otáčeli, usmívali se, ze dveří vybíhaly děti a tančily. Tolik bezprostřednosti, radosti a autenticity.
Blížíme se už k prozrazení překvapení?
Potom jsem došel k mořskému břehu, na kterém seděl muž se dvěma berlemi a jednou nohou, rapoval a tleskal si do rytmu. Přisednul jsem k němu, a přestože neumím španělsky, vysvětlil mi, že je válečný veterán - nyní bezdomovec. Začal jsem s ním zpívat jeho popěvek: “Dios es amor en mi corazón”. A potom začal dělat kliky, čímž vzbudil aplaus kolemjdoucích turistů.
Jak váš den pokračoval?
Toho večera jsem s přáteli zašel do restaurace El Presidente, ve které na zdi visel obraz Fidela Castra a Gustava Husáka z roku 1978. Přestože nejsem komunista, našeho bývalého prezidenta jsem viděl rád jako člověka a krajana. Pod vlivem tolika silných inspirací a kontrastů jsem na místě napsal píseň s názvem Dios es amor (Bůh je láska).
Tím to ale neskončilo. O den později s vámi už zpívala "celá" Havana. Je to tak?
Druhý den jsme vzali dva mobilní telefony, znovu vyšli do ulic a k této písni natočili spontánní videoklip, bez velkého štábu a přípravy. Znovu jsme navštívili veterána Eraudiho, který nám ochotně zarecitoval na mobil. Až doma jsem se dověděl, co vlastně říká.