Hlavní obsah

Česká televize uvede dokument o posledních patnácti letech života Marlene Dietrich

Novinky, Robert Rohál

Marlene Dietrich - soumrak anděla. Tak se jmenuje francouzský televizní film, který v neděli 5. ledna večer uvede ČT Art. Dokument o jednom z největších filmových mýtů se věnuje posledním létům jejího života

Foto: archiv

Marlene Dietrich (1901 - 1992).

Článek

V dokumentu na ni vzpomíná nejen její nejbližší rodina, ať už její dcera nebo vnuci, ale také Louis Bozon, který o umělkyni pečoval až do její smrti.

Marlene Dietrich se narodila 27. prosince 1901 jako Maria Magdalena Dietrich. Pocházela z dobré stavovské rodiny, která ji umožnila studovat na vybrané škole jazyky a později i hru na housle. Kromě rodného Berlína pobývala také ve Výmaru. Na počátku 20. let kvůli zranění ukončila slibně se rozbíhající kariéru houslistky a nastoupila hereckou školu Maxe Reinhardta.

Už jako dvacetiletá začala hrát v divadlech i na revuálních scénách, natočila svou první gramofonovou desku i první filmy. Ale až film Modrý anděl (1930), kde ji režisér Joseph von Sternberg svěřil roli fešné Loly, z ní udělal hvězdu. Tehdy se o ni začal zajímat Hollywood.

Když v roce 1933 emigrovala do USA, stala se jednou z neúspěšnějších německých hereček pracujících v té době v Hollywoodu, což dokládají její postavy osudových žen v dnes už legendárních filmech Maroko, X-27, Šanghajský expres, Plavovlasá Venuše, Rudá carevna nebo Žena a tatrman. Zatímco v Americe, kde v roce 1939 získala americké občanství a měla postavení hvězdy, v Německu ji pokládali za zrádkyni, protože bojovala proti Hitlerovi.

V roce 1944 vstoupila - společně s mnoha dalšími americkými umělci - do Armády USA a zúčastnila se druhé světové války v Evropě. V propůjčené hodnosti kapitánky vystupovala u spojeneckých bojových útvarů a působila zde též jakožto příležitostná tlumočnice z němčiny do angličtiny. Tehdy navštívila s americkou armádou coby tlumočnice znovu krátce i území Československa. Poprvé byla v Československu ještě před válkou. Pobývala pár dnů v Ústí nad Labem, v městské části Střekov, kde žili rodiče jejího manžela Rudolfa Siebera (vzala si ho coby začínající herečka a měla s ním dceru Marii Sieber Rivu).

K filmu se vrátila i po druhé světové válce, s prvotřídními režiséry typu Billyho Wildera či Alfreda Hitchcocka natočila pěknou řádku filmů (Zahraniční aféra, Tréma, Ranč zločinců, Svědek pro obžalobu, Zlaté náušnice, Dotek zla, Norimberský proces, Paříž v letním parnu).

Se svou "one-woman-show" se často vracela také na koncertní jeviště. Léta měla v repertoáru písně jako Lili Marlen nebo Modrý anděl, ale také skladbu, která je u nás známá pod názvem Řekni, kdy ty kytky jsou. Vystupovala v Las Vegas, ale také v Paříži, kde se léta setkávala se svou velkou přítelkyní a spřízněnou duší - Edith Piaf.

Naposledy koncertovala v polovině 70. let, přičemž její poslední film Krásný gigolo, ubohý gigolo měl premiéru v roce 1979. Poté všem zmizela z očí a s okolím komunikovala jen prostřednictvím telefonu. Zemřela 6. května 1992, a to v úctyhodném věku devadesáti let ve svém pařížském bytě. Později bylo její tělo převezeno do rodného Berlína, kde byla pochována vedle své matky

Posledních patnáct let svého života se nevzdálila ze svého pařížského bytu a většinou ani z postele. Jedinou výjimku udělala jen v roce 1984, kdy dovolila Maxmilianu Schellovi, aby u ní doma natočil dokument Marlene. Měla však podmínku, že jí nesmí být vidět do tváře. Až do konce si přála, aby si ji lidé pamatovali z éry, kdy byla filmovou divou.

Reklama

Výběr článků

Načítám