Článek
Přestože se komukoliv nezúčastněnému může na první pohled zdát, že svět viděný pouze ve dvou barvách, a navíc v černé a bílé, musí být nuda, opak je pravdou. Ve společném, a nutno dodat, že již naprosto sehraném podání divadelníků a účastníků plesu, se jednalo o mimořádně povedené „představení“, v němž hlavní roli hrály důvtip a ochota bavit se.
Je až těžko uvěřitelné, co vše je na světě černé nebo bílé, nebo má alespoň jednu z těchto barev v názvu či ji v přeneseném významu slova znázorňuje.
Stačí jen namátkou připomenout některé příklady, z nichž mnohé se objevily i na sedmnáctém divadelním plese: Bílá paní nebo černokněžník, bílá nemoc nebo černý kašel, černý pasažér nebo černá duše, Staré bělidlo během černé hodinky, Lucie Bílá, Karel Černoch nebo Black Sabbath, Černé moře nebo bílá velryba, kapr načerno nebo černý (fernetový) švihák, bílé límečky nebo černé řemeslo.
Než však jednotlivé skupiny mohly usednout ke svým stolům, prošel jejich náhodně vybraný zástupce přísnou kontrolou dodržování barev prostřednictvím nejmodernějšího skenovacího zařízení, aby se zjistilo, zda i spodní prádlo odpovídá zadanému tématu. Poté si návštěvníci plesu sami vybrali, zda si s pořadateli připijí na zdar akce bílou pálenkou nebo šnapsem v barvě černé, a program mohl začít.
Osazenstva jednotlivých stolů doladila svá převtělení téměř k dokonalosti, a tak černé pasažéry z autobusu na trase Střekov – Chánov „srovnali“ příslušníci městské policie v černobílých uniformách a bílý revizor, černý kašel a bílou nemoc „léčili“ bílí lapiduši a v zákrytu čekali černí andělé, obyvatelé Starého bělidla vzali s sebou dokonce i psy Tyrla a Sultána z plemena dalmatinů.
Stůl partičky, která dostala za úkol představit černobílou gastronomii, se prohýbal pod bílými sýry, černým chlebem, bílým sádlem, černými olivami, bílým vínem – v případě potřeby vše dochutil obsah slánky a pepřenky v živém provedení. Černobílé menu servírovali kuchaři předpisově oděni ve sněhově bílém rondonu a servírky v černých šatech s bílými zástěrkami, na ně pak dohlíželi černí šviháci v půllitrovém a litrovém provedení.
Také divadelníci nezůstali nic dlužni své pověsti a během večera proběhl černobílý televizní přenos závodu světového poháru v biatlonu, během něhož ochozy bouřily stejně jako v novoměstské Vysočina aréně.
Došlo i na objasnění složitosti pátrání po černé skříňce z havarovaného ruského letounu v Černém moři. Následovala názorná ukázka, o co snadněji by se černá skříňka hledala v moři Žlutém, ale protože je ve skutečnosti červená, k nalezení by nebyla v moři Rudém.
Vrcholem plesu v podání celého divadélka Na Štaflích bylo půlnoční provedení písně Oči oči čierne oči s nefalšovanou cikánskou kapelou a tanečníky za skandovaného potlesku celého sálu.
Sedmnáctý divadelní ples v Dobrušce je už bohužel minulostí. Jaký bude ten další, ví v této chvíli zřejmě jen bílý trpaslík ukrytý v černé díře.
