Canisterapie mne naplňuje, říká Jitka Šiklingová

"Jezdili jsme s Míšou do Vyškova na hipoterapii do sdružení Piafa. Míšovi se tam velmi líbilo a mě taky. Časem jsem přičichla k canisterapii a řekla si jo, to chci dělat," popisuje štíhlá blondýnka své cvičitelské začátky.

Plemeno měla vybráno poměrně brzo, do rodiny přibyla zlatá retrívřice Niky, se kterou v roce 2007 složila canisterapeutické zkoušky. O rok později Jitka ukončila studium canisterapie na Masarykově univerzitě v Brně a stala se šlenkou právě  vznikajícího sdružení Auracanis. Od té doby přibyli do rodiny další čtyři canisterapeutičtí psi. 

"Terapie je pro psy neskutečný zápřah. Nemyslím fyzický, tam to zvládnou, ale jejich psychika dostává pořádně zabrat. Proto jsem si pořídila další psy, první fena navíc poměrně mladá onemocněla rakovinou a uhynula. V té době už jsem měla naštěstí druhou retvívřici, Jeny," říká Jitka.

K Jeny časem přibyla ještě fena bernského salašnického psa May, borderkolie Cora a před několika týdny Greace, štěňátko hovavarda. "Léta mne naučila, že pro canisterapii jsou větší plemena lepší. Velcí psi lépe snášejí doteky, kterým jsou ze strany klientů vystaveni. Ne, že by je trápili záměrně, oni prostě mnohdy neumí odhadnout vlastní sílu," popisuje zkušenost. 

Důležité je i střídání psů na lekcích. Jitka proto pečlivě plánuje, kterého psa kam a kdy vezme. Ideální podle ní je, aby zvíře pracovalo  maximálně tři hodiny v týdnu.

Všichni psí dospěláci mají speciální canisterpeutické zkoušky a jsou zaměřeni  na děti předškolního a školního věku s postižením, děti s mentálním a tělesným postižením, děti z dětských domovů a seniory. Pracují individuálně i ve skupinové terapii.

Jitka jezdila se svými psími svěřenci napřed jen do speciální školy, kterou navštěvuje syn Michal. Časem si jejích služeb vyžádali i jinde a tak dnes smečku hladí postižené děti v několika školách v Olomouci, v Ústavu sociální péče v Nezamyslicích, ale i senioři v Domově důchodců v Tovačově.

"Práce je pořád spousta, děti mají z našich návštěv stejnou radost, jako stařečci a stařenky. Ti zase rádi vzpomínají na doby, kdy nějakého toho chlupatce sami vlastnili," usmívá se Jitka.

Sdružení Aura Canis, jehož je Jitka Šiklingová členkou, se zabývá zejména působením canisterapeutických či felinoterapeutických týmů ve stacionářích, školách, domovech, ústavech a rodinách, u lidí tělesně, mentálně, sociálně nebo jinak znevýhodněných. Dále pak výchovou dětí a mládeže k zodpovědnému vztahu ke zvířatům.

"Pořádáme přednášky spojené s osvětou na téma "Canisterapie" a "Felinoterapie", provádíme konzultace při výcviku canisterapeutických psů a  felinoterapeutických koček, pořádáme canisterapeutické a felinoterapeutické zkoušky," vypočítala Jitka. Právě zkoušky bude za několik týdnů zajištovat doma v Prostějovičkách.