Článek
Měla chránit strategické podniky, a zároveň zadržet nepřítele, než se armáda přeskupí a na pomoc přijdou Spojenci.
Od konce přehrady Hracholusky se vine systém pevnůstek, několik slouží i jako minimuzeum, například ve Stříbře nebo v Kladrubech. Opevnění se táhne dál na Šumavu. Zachovány zůstaly, protože se nacházely Sudetech, vnitrozemské „příčky“ se nacisté snažili zničit.
Zdejší řopíky se stavěly v několika variantách typu A, podle toho, jak byly zakomponovány do obrany. Značná část je jich zachovaná, ale po řadu let byly v dezolátním stavu. Některé byly za studené války reaktivovány. Ve Stříbře je minimuzeum U Viaduktu sestávající ze tří objektů. Jeden je dobově vybaven, práce na jeho obnovení trvalo partě nadšenců 5 let.
Podle Mže vede naučná stezka po opevněních směrem na Vranov. Jedná se o velmi příjemnou procházku, s možností koupání na splavu u Stříbra, popřípadě s návštěvou hornického skanzenu.
Spojenectví nebylo zadarmo
Další muzeum je v Kladrubech, kde najdete například kulomet vz. 24, Schwarzlose, vyrobený zbrojovkou František Janeček. Kromě toho byly ve dvoustřílnových objektech i kulomety vz. 26, v anglické armádě pod názvem Bren sloužily do roku 1991. Licenčním prodejem do Británie jsme částečně platili exilovou vládu a výcvik vojáků. Britové nám vše vyúčtovali do poslední penny, spojenectví nebylo zadarmo.
Stavět se začalo v roce 1936, mnichovská dohoda obranu republiky smetla. Během dvou let se podařilo postavit téměř deset tisíc lehkých opevnění, u severních a jižních hranic vznikly i těžší objekty, hlavně na Trutnovsku, Náchodsku, oblasti Orlických hor až k Ostravě. Opevňovala se jižní hranice.
Roky práce znamenaly velký stavební boom, válečná hrozba přinesla práci. Zbrojní průmysl pro Říši jel za války na plné obrátky. Betonová směs pro bunkry měla odlišné složení než pro civilní stavby. Na zabraných pevnostech nacisté zkoušeli jejich odolnost vůči zásahům střel různého kalibru.
Jednoduchá a geniální strategie řopíků spočívala v systému boční palby na nepřítele, bunkry měly palebné sektory spolu s protipěchotními a protitankovými překážkami zaměřeny tak, aby se navzájem palbou kryly. Systém postřelování byl vypracován i pro střelbu v noci nebo za nepříznivého počasí. Ne všechny ale byly plně vybaveny, lehké zbraně by stejně útočníka na dlouho nezadržely, dělostřelecké tvrze na tom byly daleko hůř, odhodlání bylo, ale ne výzbroj.
Před zabráním Sudet na čáře sloužily jednotky Stráže obrany státu, incidenty byly velmi časté, dějiny se tím moc nezabývají.
