Článek
Bluesberg ve své stálé sestavě nejel v pátek do klubu Highway 61 k Černé věži nadarmo, byť chřipky i další choroby se mírně podepsaly zkraje na pár odpadnuvších rezervacích. Ty se nicméně v průběhu večera nahradili později dorazivší návštěvníci, takže sklepení nedaleko centra města se zaplnilo posléze tak, že mnozí postávali - a také tančili v uličce a před barem.
Kapela je charakteristická dvěma základními muzikantskými pilíři této čtveřice - skladatelskou invencí kytaristy a zpěváka Michala Drlíka (neskutečně mišíkovský hlas, nikterak se nesnažícího tohoto barda imitovat, je opravdová lahůdka, jak barvou, tak frázováním), a tahounské nasazení riffů, vyhrávek a sól kytaristy Petra Kulvaita - od prvního odklepnutí do posledního přídavku, si vskutku zaslouží maximální uznání, což docenilo jak laické publikum, tak aktivní muzikanti.
V publiku padala přirovnání k S. R. Vaughnovi, i když Petrova hra s častou prstovou technikou, místy kombinovanou trsátkem, je velice osobitá a nikoho nekopírující. Přesná rytmika oběma pánům jen „hrála do bluesové noty“, a i úsporná souprava bubeníka Jiřího Hakena s pregnantním tepem basy Jakuba Šlezara poskytovala šlapající základ povětšinou funkově dravým skladbám. Několik přídavků završilo po půlnoci celou akci.
V sobotu v písecké Divadelní kavárně jinou polohu bluesového řečiště nabídlo duo Charlie & St. Johnny. Účast bohužel nebyla adekvátní kvalitě výkonu, což je bohužel obvyklá neúměra tuzemských kulturních luhů a hájů.
Charlieho stylové reproduktory byly pastvou pro oči, stejně jako dřevní bluesové standardy pro vnímavé publikum v sluchové rovině.
Pro srovnání - nedávný koncert v budějovickém Highway přitáhl obvyklý počet příznivců blues, jako Bluesberg, takže drobná parafráze hlášky ze hry Mistra Cimrmana by měla znít: „V Českých Budějovicích by chtěl žít každý bluesman.“. Nezbývá než konstatovat, že v Písku by podobný klub, jako je ten budějovický, asi těžko mohl existovat.
Více fotografií:
Highway zde
Divadelní kavárna zde
