Hlavní obsah

Běloveské lázně zanikly jako zdejší bájný drak

Novinky, Vratislav Konečný

Jsou nenávratně pryč ty časy, kdy byla Běloves u Náchoda vyhledávanými lázněmi. Balneologické zařízení bylo v restituci vráceno majitelkám, které pro svůj věk nestačily na správu. Nebyla to jejich vina, že lázně zanikly, o to se postaral někdo jiný.

Foto: Vratislav Konečný

Náchod

Článek

Náchod je jediné město se statutem lázeňské, nemající lázní žádných. Místo odpočinku v lázních s krásným okolím tu zbyl jen nedávno obnovený prameník s kyselkou, známou pod obchodní značkou Ida, po princezně, jež se po ní uzdravila. Je to obrovský rozdíl proti nedalekým lázním za „čarou“ v polské Kudowa Zdroj, česky zvané Chudoba.

Chudoba tu rozhodně není, zařízení je známé nejen po celém Polsku, ale i za hranicemi, nejen pro své účinky léčivých pramenů, ale také kvůli klimatu. Mnohdy vysmívaní Poláci, na které se našinci dívají s despektem, dokazují, že pokud jde o obchod, umějí se postarat. Náchodsko skrývá nepřebernou nabídku turistických zajímavostí, třeba i  s výlety do Kladské kotliny, kterou Marie Terezie prohrála s Prusy v sedmileté válce.

Kyselka tu byla tak dobrá, a je stále, že ji kdysi dodávali i do Karlových Varů. Lázně byly založeny v roce 1818, léčilo se zde kardiovaskulární onemocnění i pohybový aparát. Zavřeny byly několikrát, za válek, v roce 1979 je na několik týdnů vyřadily i povodně. Definitivní tečka lázeňství přišla po restitucích, nebyly vypořádány pozemkové problémy, také hygiena měla značné výhrady. Poté došlo ke spekulativnímu odkupu areálu, ten během následujících let totálně zchátral, většinu zařízení a kovového materiálu odvezli zloději.

Město se snažilo několikrát lázně uvést do provozu, uvažovalo se i o přenesení na jiné místo, ale investice jsou rozsáhlé a návratnost minimální, kdy se s obrovskými potížemi potýkají renomovaná zařízení. Pohled na rozpadající se budovy je tristní, život se sem už nikdy nevrátí. Zbyla jen pověst o běloveském drakovi. Zahynul bídně jako lázně.

Běloveský drak

Mezi Orlickými horami a Krkonošemi žil drak, sídlil v Bělovsi na Hejzlarově kopci. Cestu tam snadno nenajdete, jeho sluj je jen skalní díra, zato se projdete po naučné stezce předválečného opevnění, která rozhodně stojí za prohlédnutí. V díře je vyvěračka, drak byl asi  pijan. 

Drak je zčásti náchodský, z části běloveský. V Náchodě ho odkojila hadí panenka, což byla ještěrka krmená lidskou krví. Prý ho na svět přivedl místní doktor, obluda rostla, až se nedala utajit. Šel tedy bydlet do běloveské jeskyně. Obluda byla nenasytná, nejprve žrala zvěř, pak jí zachutnali lidé. Pokud žrala chudáky, vrchnost proti nějaké ztrátě nic neměla, pak dostal chuť na knížecí dcerunku. To už dál nešlo, přišel drakobijce Jirka a z draka udělal mleté do žemlí. Za odměnu dostal kus náchodského panství, k tomu i milostslečnu.

Draci se u nás vyskytují ve dvou pásmech. Jedno se táhne od Klatov k Trutnovu, s rozšířeným výskytem ve středních Čechách. Na Moravě mezi Brnem a Novým Jičínem. Ostatní oblasti jsou bez draků. A ještě jedno - drak má více hlav, saň jen jednu jako třeba dinosaurus. Na rozdíl od zahraničních ti naši nemají osobní jména. Draci jsou ale pouze, když mají křídla, jinak jsou to normální velcí hadi s nožičkami - šmoci.

Reklama

Výběr článků

Načítám