Článek
Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh' srdce k boji vytasit,
zemřel – mlád dvacet čtyři let.
Nesmrtelný nápis na obyčejném hrobě na prostějovském hřbitově připomíná jednoho z nejznámějších zdejších rodáků. Muž, jehož tvorbu ovlivnili ponejvíc F. X. Šalda a Zdeněk Nejedlý, je považován za jednoho ze zakladatelů nového literárního směru, tzv. proletářského umění.
Málo je však známo, že se věnoval i jiným zajímavým formám prózy, příkladem může být Pohádka o bledé Princezně. Tato pozoruhodná díla jsou pravým opakem jeho proletářské tvorby.
Jiří Wolker se narodil v prostějovské patricijské rodině. Vyrůstal v prostředí rodinné pohody a blahobytu. Na jeho vývoj měla největší vliv matka, která ho vedla k různým druhům umění. Byl nadán výtvarně i hudebně, léta hrál na housle.
Po maturitě na gymnáziu studoval od roku 1919 v Praze práva a rok navštěvoval na filosofické fakultě přednášky F. X. Šaldy a Z. Nejedlého. Horlivě se účastnil pražského literárního ruchu, v letech 1922-1923 byl významným členem uměleckého sdružení Devětsil.
Již od sedmi let se u něj začaly projevovat časté záněty mandlí. V roce 1921 se u Wolkera projevil dlouhotrvající chrapot. Později začal pociťovat také silnou únavu. Domníval se, že to je následek intenzivního studia, když se však únava zvětšovala, odebral se na kliniku profesora Císlera. Zde mu lékař oznámil, že má tuberkulózu průdušnice a že je třeba zahájit léčení. Wolker byl přesvědčen, že jeho tělo přemůže tuberkulózu samo.
V dubnu 1923 onemocněl těžkou chřipkou a musel vyhledat lékařskou pomoc. Lékař u něj zjistil pokročilou tuberkulózu plic a Wolker v červnu nastoupil na léčbu do sanatoria v Tatranské Poliance, odkud ho pouhé tři dny před smrtí převezli zpět domů, do Prostějova. Na jeho počest probíhá každoročně recitační soutěž Wolkerův Prostějov.
Byl bezesporu jedním z nejvýraznějších a nejtalentovanějších českých básníků generace, která vstoupila do literatury na počátku 20. let. Jeho počátky jsou spjaty s pocity prvních poválečných let, s představou kolektivní jednoty lidských duší. Wolker se postavil do čela tzv. proletářské poezie, v níž uplatnil svou mimořádnou etickou naléhavost stejně jako stylovou originalitu. Ta navazuje na nejlepší tradice české veršované epiky - Jana Nerudu, Petra Bezruče, Viktora Dyka a hlavně K.J. Erbena.
Tvorba:
Básnické sbírky Host do domu, Těžká hodina a Tři hry. Kromě toho otiskl řadu básní a byl autorem tzv. moderních pohádek. Nejznámější jsou O kominíkovi, O listonošovi, O milionáři, který ukradl slunce a Pohádka o bledé Princezně.