Článek
S ohledem na dlouhodobější předpověď organizátoři v čele s Janem Rodem tušili, že k ideálnímu počasí bude mít inkriminovaná sobota nejspíše hodně daleko, ale že to skončí tak, že během cirka devíti hodin konání turnaje jeho účastníci odhadem 30x zmoknou a 30x zase uschnou a že v klubovně bude nakonec nutno zatopit, aby se v pauzách ti méně odolní ohřáli a usušili své svršky, tak to nepředpokládal ani ten největší pesimista.
V reálu to nakonec však nevypadalo až tak strašně, jak by to mohlo vinou výše uvedených vět vyznít. Na týmy totiž čekalo zastřešené zázemí umístěné v závětří školní budovy, občerstvení operativně zařadilo do svého sortimentu všemocný grog a k dispozici byly i vnitřní prostory dvou přilehlých kluboven. Venkovní teplota také nebyla až tak nízká - něco okolo 18 stupňů a vítr foukal jen sporadicky. Přesto si všichni účastníci zaslouží respekt za to, že z akce na posední chvíli nevycouvali, což se již v minulosti jednou i stalo.
O doplňování speciálního nafukovacího hřiště vodou se tak letos postarali nejen ochotní místní dobrovolní hasiči, ale značnou měrou i sama příroda. 11. ročník budiž tedy prohlášen za ten vůbec nejmokřejší v celé své dosavadní historii.
Jinak se ale vše odehrálo dle stanoveného plánu. Krátce před půl devátou přivítala sportovce dvojice ve složení Honza Rod a starosta města Ing. Petr Janura. Oba pánové stručně všechny přivítali, vysvětlili základní pravidla a popřáli také absenci zranění a dobrou zábavu.
Chvíli na to již do poměrně chladných vod hřiště vstupovaly první dva tříčlenné týmy, aby se utkaly o první vítězství. Hrálo se na 2x7 minut, systémem každý s každým, a tak na programu bylo celkem 28 zápasů - sedm na každé mužstvo.
Po překonání prvotního teplotního šoku se hráči s vervou pustili do boje. S přibývajícím časem se osmělovali i ti méně zkušení, a tak byla k vidění zajímavá utkání. Voda v kombinaci s kluzkým povrchem však do značné míry eliminuje potenciální sportovní přednosti a dovednosti, a proto byly k vidění i mnohé komické situace.
Ani opakované dešťové přívaly kolotoč zápasů nenarušily. K pauzám došlo pouze při doplňování bazénu vodou. Hodně si jí totiž hráči odnášeli po zápasech s sebou nasáknuté ve svém oblečení.
Každý výsledek byl pečlivě zaznamenán do tabulky, napětí začínalo stoupat, po několika zápasech bylo jasné, kdo je ve hře o čelo. Hromadila se však i únava, modřiny, nakopnuté palce a drobné zhmožděniny.
Okolo 17. hodiny bylo dobojováno. Spočítat výsledky bylo dílem několika minut a krátce na to se mohlo přistoupit k vyhlášení výsledků. Každý z 8 mančaftů si domů na památku odvážel pohár a něco ostřejšího tekutého, nebo futsalový míč návdavkem. Po roce obhájili vítězství z loňska hráči ASK Rád, a tak ten největší pohár zůstal doma. Jen o skóre stříbrní skončili Mokrý banditi a z bronzu se radovala partička s názvem Fotříci.
Až na dva zaznamenáníhodné, ale nikterak fatální úrazy vše proběhlo bez komplikací a již nyní se všichni těší na ročník s číslem 12.
