Dárky, které nekoupíte, aneb Jak se vymanit z konzumu

Darování je poskytnutí daru, tedy dobrovolné a bezúplatné převedení vlastnického práva k dané věci z dárce na obdarovaného. Předmětem daru může být věc movitá i nemovitá, hmotná či nehmotná. Tolik o daru stará dobrá Wikipedie. Nás zajímá speciální druh dárků, které se za peníze koupit nedají. Zní to nadějně vzhledem k rostoucím cenám všeho, ale zas tak jednoduché to není.

K darování námi zmíněných komodit potřebujeme mnohem víc než platidla. Dobrou vůli, čas, trochu altruismu a taky přemýšlení. Udělat někomu radost prostě není vůbec jednoduché. Nebo snad ano?

Darovat někomu svůj úsměv nemusí být tak lehké, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vždyť usmát se v tramvaji na nevábně vonícího spolucestujícího nebo v metru na neandertálce drtícího svojí pětačtyřicítkou náš palec u nohy stojí jistě mnoho sil a přemáhání. I přes mírnou nechuť se to ale může oběma stranám vyplatit. Nás ochrání před hrozícím konfliktem, protistraně sebere zbraň z ruky. Úsměv prostě dělá zázraky, jak praví lidové pořekadlo.

Úsměvem a jeho účinky se ostatně zabývá řada studií. Ty nejzajímavější pocházejí ze severských zemí, zřejmě proto, že tamní obyvatelé mají méně slunečního svitu a dle předpokladu i vážnější povahu. Jeden výzkum ze Stockholmu zkoumal vliv úsměvu na výši prahu bolestivosti. Spolehlivě dokázal, že už pouhý úsměv stomatologa sníží práh bolestivosti u ošetřovaného pacienta o dobrou čtvrtinu.

Ještě větší účinek má smích. V jednom hospici v Dánsku pouštěli bolestmi trpícím pacientům grotesky, u kterých diváci spolehlivě zapomněli na všechna svoje trápení. Spotřeba analgetik klesla ve sledovaném období o 40 procent! To už je pádný důvod se s někým pořádně zasmát, no ne?

Být laskavý k sobě i druhým se v dnešním přísném světě už moc nenosí. Všichni přece očekávají výsledky, tah na bránu, úspěch. Obyčejná lidská laskavost, vlídnost, přívětivost je vzácnější a také možná cennější než výhra v loterii. O co asi stojí nováček, který právě nastoupil do zaměstnání? O finanční bonus, nebo milé přijetí kolegů? A o co pacient při příjmu do nemocnice? O barevný leták a suvenýr, nebo pár dobrosrdečných vět?

Velká a moderní lékařská klinika v dánské Kodani si nechala zpracovat průzkum spokojenosti a požadavků tamních rodiček. Výsledky měly posloužit k zakoupení vybavení a dalších přístrojů na porodnické oddělení. Novopečené maminky si ale nepřály nový nábytek ani vybavení. Toužily po vlídnějším a laskavějším přístupu personálu, který byl dle převažujícího mínění moc direktivní a chladný.

Vida, maminky prostě toužily dostat dárek, který nemocnici nestál ani korunu. Možná jen výměnu pár nabručených sester za několik přívětivějších. Zahrnout laskavostí svoje nejbližší můžete hned teď, na svátky čekat nemusíte!

Přiznat svoji chybu a omluvit se vyžaduje velkou porci odvahy. Proto ani omluva, stejně jako laskavost, není příliš v kurzu. Kdo by čekal omluvu od prolhaného politika a kdo od prodejce předraženého zboží? Přestali jsme se omlouvat svým dětem i rodičům, natož přátelům. Nějaká ta výmluva, neškodná lež, zamlčení pravdy nebo její odklonění jsou přece celkem in a společensky přijatelné…

Vedení základní školy v Drážďanech zjišťovalo oblíbenost učitelů mezi tamními žáky. Nejoblíbenějšími učiteli nebyli ti moderně, cool oblečení ani odborníci na slovo vzatí, kapacity ve svém oboru. Nejraději měli žáci ty přísné, ale férové pedagogy, kteří občas vyletěli, nebáli se udělovat špatné známky, ale pokud přestřelili, dokázali se omluvit. Žáci i přes drobné konfrontace hodnotili jejich chování jako čestné a férové a oceňovali, že pro zmíněné pedagogy nejsou podřízenými, ale partnery. Inspirace nejen pro naše reformami zmítané školství, možná.

Dobrá zpráva je, že kvůli omluvě si nemusíme sypat na hlavu popel ani podstupovat veřejné bičování na náměstí. Stačí jen obyčejné slůvko promiň, pardon, sorry.

Je asi nejvzácnější komoditou dneška. Stále se nám ho nedostává, i když se obklopujeme nejmodernějšími technologiemi sloužícími k jeho úspoře. Kam se jen poděl? Neměli bychom naopak začít časem trochu plýtvat? Zkusme se aspoň mírně rozhazovačně podělit o svůj jistě drahocenný čas s přáteli, rodinou, a hlavně se svými dětmi. Možná zprvu neocení, že místo nejdražšího mobilu mohou trávit odpoledne s maminkou, ale později si na společně prožité chvíle jistě vzpomenou. Čas v různých podobách můžeme věnovat nejen našim blízkým, ale i úplně cizím lidem či zvířatům. Dobrovolnická práce je vítaná ve všech zařízeních i útulcích.

Že ani dárce altruista nezůstane neobdarován, potvrzuje jedna nedávná studie z Bonnu. Zkoumala téměř tisícovku seniorů. Zajímala se o jejich životní styl, náplň a postoje. Ti, o kterých se dalo tvrdit, že jsou altruisté, byli oproti svým negativně naladěným vrstevníkům ve výrazně lepším zdravotním stavu. Dobrodinci myslící na druhé a konající zcela nezištně dobré skutky měli výrazně nižší tlak, dobrou paměť, a dokonce i skvělou potenci (pánové!). Shrnuto, dobrý skutek nezůstane bez odměny!

Ve výčtu dárků, které se za peníze nekupují, bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Vždyť komu neudělá radost ochota nebo nezištná pomoc v pravou chvíli? Kdo by nebyl vděčný za trochu všímavosti či ohleduplnosti…? Nákupu dárků se asi nevyhneme, ale zkusme myslet i na takové, které, přestože nic nestojí, udělají radost na hodně dlouho!