Každá adventní neděle má své označení. První je železná, následují bronzová, stříbrná a zlatá. Označení železné neděle ale s tradicí nemá nic společného, je uměle vytvořeno.

První adventní neděli předchází Slavnost Ježíše Krista Krále, svátek připomínající Kristovu vládu nad světem a zdůrazňující, že ani státní moc nesmí rozhodovat o věcech, které přísluší Bohu - zejména v oblasti etiky, lidské důstojnosti, apod.

Advent by měl být správně dobou zklidnění, rozjímání a dobročinnosti. Tak jak tomu bylo u našich předků, kteří se po usilovné práci od jara do podzimu chystali na zimní odpočinek.

Zapalování svíček na adventním věnci

Tradičním symbolem adventu je od 19. století adventní věnec, který má různou podobu. Původně měl v katolických zemích věnec čtyři svíčky, z nichž tři byly fialové (modré) a jedna růžová. Fialová (modrá) barva symbolizuje pokání, ztišení a čekání. Tradice zapalování svíček na věncích přitom vychází ze židovské tradice Chanuky neboli Svátku světel - což je osmidenní svátek, při němž se zapaluje 8 svící.

Na první adventní neděli zapalujeme první fialovou svíčku, tzv. svíci proroků. Tato svíčka je památkou na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista.

Na druhou adventní neděli zapalujeme druhou fialovou svíčku, tzv. betlémskou, která reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky.

O třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíci, tzv. pastýřskou, která vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz.

Na čtvrtou adventní neděli zapalujeme poslední fialovou svíčku, tzv. andělskou, která představuje mír a pokoj. Čtvrtá adventní neděle letos připadá na 18. prosince.