Článek
Na jeho palubě bylo 115 převážně českých turistů vracejících se z dovolené a pětičlenná posádka. Jen několik minut nato v Praze vypukla záchranná akce, která neměla v historii ani nikdy poté obdoby. Rychlost zásahu pražských zdravotníků obdivoval tehdy celý svět.
Katastrofu letu z letiště Tivat (dnes je na území Černé Hory) nepřežilo 75 pasažérů a čtyři členové posádky. Ještě v 9:19 pilot letadla ohlásil, že provedl základní otáčku potřebnou pro přistání na jedné z drah ruzyňského letiště a blíží se k radiomajáku PR. Když se o dvě minuty později snažil dispečer ujistit se, zda jej v letounu slyší, nikdo mu již neodpověděl.
Dopravní letadlo jugoslávských aerolinií Inex-Adria AvioPromet dopadlo k zemi v 9:20 v místě, kde byla zahrádkářská kolonie. Dle dobového svědectví se téměř ihned seběhli první lidé a pustili se do záchranných prací. Tou dobou se o neštěstí dozvěděli také pracovníci pražské záchranné služby. Neznámá žena jim volala, že nízko nad ní právě přeletělo práškovací letadlo a spadlo někam do Suchdola.
Dobová fotografie z místa pádu letadla.
| Příčina havárie | |
|---|---|
| Podle odborníků z oboru letectví bylo příčinou tragédie nedodržení stanovené výšky letu, což ještě podtrhla špatná, hustá mlha v místě nehody. Letadlo tak narazilo do vrcholku Sedleckých skal, které u Suchdola vybíhají z údolí Vltavy. „Posádka klesala až do výšky 100 metrů pod úroveň prahu vzletové a přistávací dráhy,“ píše ve své knize Nehody dopravních letadel v Československu Ladislav Keller. „To svědčí o skutečnosti, že posádka byla totálně dezorientovaná, neznala svoji polohu a vůbec nesledovala výškoměr. Zde se naskýtá domněnka, že pilot nesledoval přístroje a díval se ven z kabiny,“ vysvětluje autor možnou příčinu nehody jugoslávského letadla. |
Co se dělo pak, ví díky dnes již legendárnímu 11. dílu seriálu Sanitka uvedeného v České televizi o devět let později prakticky každý. Pražští záchranáři měli nedaleko od místa neštěstí v terénu jeden ze svých vozů, takže jej tam dispečerka mohla hned odnavigovat.
Během tří minut se centrála pražské záchranné služby dozvěděla pravý stav věcí. „Pošlete sem všechno, co máte,“ opakoval rozrušeným hlasem lékař do telefonu. Veškeré převozové a záložní vozy, tedy téměř dvojnásobný počet sanitek, než jaký běžně zajišťoval tehdejší provoz v Praze, zamířily do Suchdola.
Pád jugoslávského letdala poblíž pražského Suchdola je do dneška největším leteckým neštěstím, ke kterému došlo na území naší republiky.
Když přijeli zdravotníci na místo neštěstí, čekal je pohled na prostor doslova pokrytý troskami roztříštěného letadla, mezi nimiž byli porůznu roztroušeni lidé. Spousta jich ještě stále seděla v sedačkách, k nimž byli připoutaní.
Lékaři systematicky vyhledávali přeživší a nakládali je do sanitek, které dispečerky rozdělovaly do nemocnic podle toho, jak je byly schopné přijímat. Právě bezchybná kooperace personálu pražské záchranné služby s dispečinkem a nemocnicemi jsou tím, nad čím v roce 1975 žasl celý svět. Na místě zasahovalo 39 sanitek a poslední zraněný se dostal do nemocnice 40 minut po prvním telefonátu na tísňovou linku 155.
Trosky letadla, které podle očitých svědků vypadaly jako zmačkaný papír, byly roztroušené po celém okolí katastrofy.
Při 35. výročí letečtí nadšenci založili inciativu Pomník pro Suchdol. Má být připomínkou největší letecké nehody v Čechách. V den 40. výročí uspořádali na 17. hodinu vzpomínkové setkání na křižovatce ulic Na Rybářce a Na Pasece. Pomníček tam zatím ale stále ještě nestojí.
„Pomníček bohužel ještě nestojí – ne vždy věci vyjdou tak, jak jsme si představovali v ideálním případě. Víme však zase o něco více. Rozhodli jsme se jít cestou postavení malého pomníčku o velikosti cca běžného náhrobku, se zafinancováním daru soukromého dárce či dárců. Podle dostupných informací bude nutné získat souhlas Rady hlavního města Prahy, který se pokusíme získat,“ píše se na webových stránkách Iniciativy.