Článek
„Muzeum by se mi líbilo. Aby to bylo pro všechny, nejenom pro mě,” řekl. Vystavit by mohl i zajímavosti ze svých dalších bohatých sbírek, například odznaků, starých pohlednic, známek, plechových knoflíků nebo kapesních hodinek.
Na jízdní kola se sběratel zaměřil až v posledních letech. „V první řadě jsem začal sbírat staré pohlednice, bankovky a mince, a to má s historií hodně společného,” řekl.
Sběratel ukazuje vlastnoručně vyrobený flašinet.
Staré kolo si nejdřív sehnal proto, že se chtěl s kamarády zúčastnit jízdy v dobovém oblečení. Pak se zajel podívat za člověkem, který kola renovuje. „Tak mě to chytlo, že jsem je začal sbírat,” řekl Uhlíř. K tomu si nechal vyrobit repliku vysokého kola, s níž jezdí na různé akce milovníků historických bicyklů.
Svoji sbírku desek přestal počítat na kusy, hovoří o tunách
Stará kola Uhlíř získává v různém stavu, některá i zadarmo, a dává je do pořádku. „Třeba ze třech starých kol se složí jedno, aby to bylo co nejvíc podobné tomu původnímu,” řekl a dodal, že mu zrovna někdo volal, že na půdě domu v Tišnově je asi 12 kol. „Jestli je prý nechci všechny. Tak jsem říkal, že zatím ne, ale že tam na ně musím jet podívat,” uvedl.
Nejstarší v jeho sbírce je kolo ES-KA z roku 1908, s karbidovou lampou a tahacím zvonkem. „Sbírám i prospekty, fotky a všechno, co se týká starých kol,” doplnil. Zajímá se o výrobce, jichž podle něj bylo v meziválečném období mnoho. „V každém větším městě byl zámečník, který byl schopný vyrobit kolo. Komponenty si koupil od větších firem,” uvedl sběratel.
Uhlířovy sběratelské aktivity jsou mnohem širší, jak řekl, baví ho to od mala. Jen odznaků má 26 tisíc, předválečných pohlednic ze Žďárska 1500, alb se známkami čtyři desítky. Nezapře ani svou profesi stavaře. Dohledává místa, kde bývaly cihelny, a sbírá staré cihly, pokud mají nějaký dobový znak, třeba rakousko-uherskou orlici. Sešlo se mu jich už skoro 150.