Hlavní obsah
Jiřina Bohdalová ve Varech vzpomínala na režiséry Kachyňu, Friče a Krejčíka. Foto: Jan Handrejch, Právo

Jiřina Bohdalová: Jasnému jsem nevyšla v kartách

Jako speciální host slavnostního zahájení a hlavní hvězda nové znělky zavítala na karlovarský festival herečka Jiřina Bohdalová. S Festivalovým deníkem si povídala o tom, proč ji stále obsazují i mladí režiséři nebo proč nakonec nehrála v Jasného velkofilmu Všichni dobří rodáci.

Jiřina Bohdalová ve Varech vzpomínala na režiséry Kachyňu, Friče a Krejčíka. Foto: Jan Handrejch, Právo
Jiřina Bohdalová: Jasnému jsem nevyšla v kartách

Znělku s Jiřinou Bohdalovou natočil mladý režisér Martin Krejčí.

„Ano, je mladý, ale taky schopný,“ říká Bohdalová, „a hlavně slušný. To je pro mě dneska už stejně důležité jako talent. Sešli jsme se poprvé, jenom na jeden natáčecí den, tak jsme se trochu oťukávali. Ale já mám v sobě radar. Rozpoznám, když někdo slušnost jenom hraje. A to nebyl jeho případ. Já si vždycky stěžuju, že ze společnosti vymizela úcta, ale Martin Krejčí ji má.“

V letošním programu má herečka, která před třemi lety obdržela od Jiřího Bartošky Cenu prezidenta festivalu, i celovečerní psychologický thriller Klec. Natočil ho jiný ještě mladý režisér – Jiří Strach – a vypráví o důvěřivé seniorce a zadluženém mladíkovi. Klec se bude hrát 4. července od 15.30 v Malém sále.

„Pořád si mě mladí filmaři vybírají. Možná je to těmi pohádkami – že jsem se jim dostala do hlavy už jako dětem. Bylo dobře, že mi pan režisér Zdeněk Smetana tenkrát dal ty pajduláky: Rákosníčka nebo Křemílka a Vochomůrku. I když jsem si na nich zničila hlas, jak slyšíte.“

Po Melu Gibsonovi nebo Helen Mirren natočil Martin Krejčí znělku i s Jiřinou Bohdalovou.

Foto: KVIFF

Večerníčkové postavičky si „zahrály“ právě i v nové znělce. Jiřina Bohdalová je prý kdysi odposlouchala od dětí na pískovišti. „Musíte mít dobrý sluch… A taky: děti mají menší plíce, takže se nadechují jindy, to všechno jsem použila. To vám ale už prozrazuju tajemství.“

Filmařům leniví mozky

S tím, co se v současnosti točí, moc spokojená není. „Problém je, že režírovat dneska může každý, každý si může koupit kameru, techniku, která to vlastně natočí za něj – a to je chyba. Všichni ti Kachyňové, Fričové a Krejčíkové to museli mít všechno v hlavě, neměli monitor, vůbec netušili, jak to bude nakonec na plátně vypadat. Přesto točili geniální filmy. Rozšířením techniky filmařům zlenivěl mozek. Jenže kumšt potřebuje, abyste trochu přemýšleli,“ říká Bohdalová.

Na dva legendární režiséry, se kterými spolupracovala, zavzpomínala podrobněji. Martin Frič, s nímž v roce 1964 dělala Hvězdu zvanou Pelyněk, byl podle ní „jeden z posledních šlechticů téhle republiky“.

A Vojtěch Jasný, s nímž o rok dřív natočila přelomový snímek Až přijde kocour, dal pro změnu na karty. „On byl zvláštní, na každý den si vykládal, jak mu natáčení dopadne. A taky podle karet obsazoval herce. Vím, že když točil film Všichni dobří rodáci, četla jsem scénář a trochu si myslela na malou roli pošťačky. Když jsem se ho později ptala, proč mi ji nedal, řekl mi jenom: Nevyšlas mi v kartách. Já myslela, že mě klepne pepka!“

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků