Aňa Geislerová: Každý by si měl přečíst poslední dopis Milady Horákové

Ale ona není jedinou negativní rolí, kterou jsem kdy ztvárnila. Nicméně, pravda, je reálnou žijící postavou, tedy provádím vlastně personifikaci někoho kdysi žijícího. Nejvíc mě ovšem na té roli mrzelo, že je tak malá. Šlo totiž o úkol, který mě hrozně bavil.

Je zajímavé, že o Brožové existují jen zvukové záznamy. Celý ten proces je sice i natočený, ale ona v něm není. Já jsem si z toho, co jsem přečetla, vysvětlila, že měla poměr s vysoce postaveným komunistickým pohlavárem, že ji nakonec z toho vyšoupli, vyčistili ji z historie. Ale jinak ano, poslouchala jsem všechno…

Její dikce je silná a specifická, přednes výrazný, že audiozáznamy k jejímu ztvárnění stačí. Obraz ani potřeba (k přípravě na roli - pozn. red.) nebyl. Měla takový specifický projev, patos. Odrážely se v něm - myslím - její skryté herecké ambice. Ona chtěla být kdysi herečkou. A i v té angličtině se vše tohle zahrát dá. Mě to strašně, ale opravdu strašně bavilo. Byl to pro mě - ještě jak nehraju divadlo - takový malý dar.

Ne, vůbec ne. Proč taky? Naopak: mě fakt mrzelo, že toho není víc. O tom procesu tolik víme, je tolik zdokumentovaný… Proto bych klidně točila celý týden. Soustředila se na ten její proslov. Je to děsivé. Děsivá scenérie. Obraz té doby.

Ne, tři.

Nevím, jestli to nepřehnal… Já bych na ni neupozorňovala. Ta postava je opravdu malá. Ale její síla je v tom úhlu záběru. Právě ona (Brožová Polednová – pozn. red.) je symbolem strašlivého rozsudku. I když já si osobně myslím, že byla jen loutkou, tedy i v tom procesu. Mé scény jsou tak možná silné, ale film stojí opravdu hlavně na Miladě (hraje ji Ayelet Zurerová – pozn. red.), na její smrti, na strašlivé nespravedlnosti, bezmocnosti lidí… Já jsem ve filmu čistě jako služebníček.

Opravdu? A to jste zjišťovali kde? Koho jste se ptali?

To je neuvěřitelné…

Co k tomu říci? To mě naprosto šokuje, abych řekla pravdu. Přijde mi to děsivé. Není přeci nic silnějšího, statečnějšího, čistějšího, opravdovějšího, než když člověk stojí tváří v tvář nespravedlivé smrti. Ta její odvaha, síla… Já myslím, že by si každý měl alespoň jednou v životě přečíst její dopis na rozloučenou, který napsala své rodině. A ta si ho mohla přečíst až dávno, dávno po její popravě.

Určitě. Děti už daly Anthropoid, takže si myslím, že Miladu zvládnou. Jinak snímek je určený pro všechny. Pro ty, kteří už na tuhle hrůzu zapomněli, nebo příběhu podobného hrdinství doteď vzdávají úctu. Možná by to Davida (režiséra – pozn. red.) nepotěšilo, ale tohle jsou přesně ty filmy, na které by měly chodit školy. Právě proto, aby si děti doplnily příběhy z naší minulosti. V dnešní době už málo čtou, ale obrazotvornost jim zůstala. A když se příběhy vyprávějí právě v obrazech, dostanou se jim líp pod kůži.