Článek
V Chile v sedmdesátých letech proběhl puč, který svrhl levicovou vládu a nastolil tvrdou diktaturu. Šestnáct let tam vládl diktátor Augusto Pinochet a během té doby zmizela řada lidí. Jejich počet se odhaduje na cca 3000. Další tisíce lidí byly z politických důvodů uvězněny. V osmdesátých letech ale začal režim „měknout“ a povolil svobodu projevu a politickou aktivitu. Následné reformy a nastartování tržní ekonomiky trochu zlepšily životní podmínky obyvatel.
Podobně jako v případě Československa a StB se dávné viny v Chile bagatelizují, stará generace armádních důstojníků si nechce přiznat, co skutečně dělala v sedmdesátých letech. A právě toho se dotýká chilský film Psi.
Psychologické drama s prvky romance se rozehrává v komorním duchu. Hlavní postava, bohatá čtyřicátnice Marina (Antonia Zegersová), se baví lekcemi jízdy na koni a setká se tam s bývalým důstojníkem Juanem, který působí nenápadně, ale má temnou minulost.
Vinu necítí
Kdysi býval znám jako Plukovník. Je stále vyšetřován pro desítky let staré zločiny, ale on sám to popírá – naopak se cítí jako chudák zrazený bývalými kamarády. Domnívá se, že dělal jen to, co všichni, a nyní si ho vybrali jako obětního beránka. Podobný problém má i Marinin otec.
Marinu důstojník přitahuje, ale zároveň se bojí toho, kdo skutečně je. Navštěvuje proto úředníka, který ví, co se dělo, ale nechce nic moc prozradit.
Snímek Psi není převratný, režisérce Marcele Saidové se však podařilo vykouzlit poměrně hutnou atmosféru a hlavní představitelka patří k mimořádně charizmatickým a dobrým herečkám. Téma zkoumání hříchů z dob diktatury navíc může českým divákům ledacos připomenout.