Z Varů: TOP 5 - nejlepší filmy z festivalu

Skrytá vada režiséra Paula Thomase Andersona vznikla podle předlohy Thomase Pynchona. Postmoderní hříčka s výborným obsazením a humorem má detektivní zápletku, kterou řeší téměř noirová postava detektiva Doca (Joaquin Phoenix). Ten vám může připomínat detektivy Raymonda Chandlera, jenže proti očekávání „nenasává“, ale „hulí“ - je totiž trochu rebel a žije v Kalifornii roku 1970. Zásadní roli v budování atmosféry tady vedle kostýmů pochopitelně hraje i hudba, příjemná směska ve stylu šedesátých let.

Je možný vztah mezi čtyřicátníkem, který ještě bydlí u maminky, a duševně labilní popelářkou? Na to se snaží odpovědět komedie Fúsi. Islandský režisér Dagur Kári se pustil do námětu, který je v nezávislém filmu zpracováván často, jeho dílko je ale natolik dojemné, skvěle zahrané a roztomilé, že stojí za vidění.

O smrti s humorem. Tak by se dal shrnout povedený český film Domácí péče Slávka Horáka. Obětavá ošetřovatelka Vlasta (Alena Mihulová) se stará o manžela (Bolek Polívka) a pacienty. Nikdy ji nenapadlo, že se musí starat i o sebe. Náhle onemocní a její mikrosvět se začíná hroutit. Domácí péče nabízí laskavý, ale nepřikrášlený pohled na vážnou nemoc.

Německý režisér Dietrich Brüggemann natočil punkově bláznivou komedii Heil o současných neonacistech, politicích, médiích i pomatených bojovnících za dobro - levicových multi-kulti demonstrantech, feministkách a nesmyslně žvanících akademicích. V jedné věci je stoprocentně demokratický - natře to skutečně všem. Dokáže najít zaslepenost, umíněnost, nafoukanost a směšné momenty všeho druhu u levičáků i pravičáků, u bílých i černých.

Filmová meditace o lásce, mládí, stárnutí, umění a kráse života. Paolo Sorrentino využil pro svůj úsměvný a poetický příběh o důchodcích v luxusním sanatoriu vynikající herce Michaela Caina a Harveyho Keitela.