Článek
„V Řecku není zase tak těžké filmy točit, protože většinou zapojíte přátele,“ přiblížil režisér Ektoras Lygizos, jenž sám sebe označuje za staromódního anarchistu.
Intimní filmový portrét přibližuje tři dny v životě athénského mladíka, nadaného operního zpěváka, který žije sám a zcela bez prostředků. Společnost mu dělají stárnoucí soused a kanárek, kterému občas z hladu ujídá z jeho porce. Sugestivní výkon podal herec Yannis Papadopoulos, kterému režisér napsal titulní roli přímo na míru.
Centrum Athén jsem měl vždycky spojeno se společenským ruchem, město žilo, lidé se stýkali venku. Jenže teď se spíše zdržují uvnitř
„Teprve před dvěma lety jsem ukončil studium herectví, až dosud jsem hrál v divadle a krátkých snímcích. Tohle je můj debut v celovečerním filmu," řekl třiadvacetiletý modrooký blonďák.
Ve filmu musel absolvovat velkou zkoušku, protože jej kamera snímala v té nejintimnější erotické chvíli. „Tohle většinou dělají lidé o samotě, já jsem to musel dělat před publikem. Ale nebylo to tak složité," zasmál se možná nevhodnému dotazu.
Komplikovanější podle něj bylo natáčení závěrečné scény, kdy se jeho smutný hrdina prodírá ulicemi Athén a u toho konečně jí: "Nepříjemné bylo, jak se na mě dívali cizí lidé, postávající všude kolem."
Intenzivní hudba
V dramatu hrají klíčovou roli také hudba a samotná řecká metropole, kde řecký filmař už patnáct let žije. Režisér Lygizos prozradil, že před uměle naroubovanými soundtracky preferuje intenzivní muziku, přirozeně vyplývající ze scén.
Z debutu řeckého režiséra Ektorase Lygizose Chlapec pojídající ptačí zob
Na dotaz, do jaké míry se hospodářská krize, jejímž symbolem se Athény staly, podepsala, režisér odvětil: „Centrum města jsem měl vždycky spojeno se společenským ruchem, město žilo, lidé se stýkali venku. Jenže teď se spíše zdržují uvnitř." Ve filmu tak můžeme vysledovat paralelu i s touto společenskou změonou, neboť značná část děje se odehrává v interiéru.
Nicméně Lygizos svůj snímek nepovažuje za otevřeně politický. „Je pravda, že Chlapec pojídající ptačí zob hledá odpověď na otázku, co se stane, když vás systém a vůbec společnost, ve které žijete, začne brát jako nepotřebného, když nedokáže ocenit vaše nadání. Lze si pak zachovat sebeúctu?“ řekl pro Festivalový deník.
