Hlavní obsah
Jakub Šofar (1958) je spisovatel a literární publicista. Foto: Jan Handrejch, Právo

Zklidni to, frajere! Sloupek Jakuba Šofara o literatuře v době covidu

„O všem, přátelé vyvážené prózy, o čem se mluvit dá, se mluví dostatečně. A literatura má smysl jen jako svědectví, že se někomu podařilo překonat pocit vlastní zbytečnosti. Všechno ostatní je jen depresivní dokumentace pracovitosti. Srdceryvná exhibice. Uklidněte se! Kdo má ty věci číst? City nejsou nic novýho.”

Jakub Šofar (1958) je spisovatel a literární publicista. Foto: Jan Handrejch, Právo
Zklidni to, frajere! Sloupek Jakuba Šofara o literatuře v době covidu

Autorem citovaného článku Hlavní problém literatury je ten, že všichni píšou špatně (samizdatový Obsah, 1986) je v Berlíně žijící český spisovatel (píšící německy) Jan Faktor.

Jenže tohle není avízem k nějakému zbytečnému pláči nad kvalitou (české) literatury. Nikoliv. Důležitá je zde ta část Uklidněte se!. To by mělo být součástí každé strategie, kterou v této době vědomě či nevědomě přijímáme. Jestliže pro většinu z nás byla poslední desetiletí životem „v džezu“, pak tenhle covidový stop-time, který nám nabízí první hybatel (jak ho kdo vidí), bychom měli využít k usebrání, k porozumění, nebo alespoň k tomu zklidnění.

„A zklidníme se,“ říkávala nám paní učitelka. „Zklidni to, frajere!“ cedí mezi zuby nějaký ještě větší frajer.

Problém je, že náš dojem, že zklidnění se rovná prohře, přijetí potupných podmínek, kapitulaci, plašíme skialpinismem, dovolenou na Zanzibaru nebo dennodenním odbojem proti covidovým vyhláškám…

Jan Faktor

Foto: © Collegium Bohemicum

Pro milce literatury (aktivní i pasivní) by mohl být současný stav pokusem o nějakou revizi vlastního uspořádání, četbou ověřených, zapomenutých nebo jim neznámých knih. Novočtením. Je opravdu Malý princ nebo Saturnin mou referenční knihou, nebo je to jen sentiment a konformita? Jsou návraty zbytečné, či objevné?

A je opravdu nutné reagovat hned teď literárně na covid? Když se podíváme, co dosud knižně vyšlo, potvrzuje se, že kdo rychle dává, nevyhrává; ejaculatio praecox z představy, že je nutné reagovat, vyslovit se, sdílet. Možná by bylo výhodnější, kdyby ministerstvo kultury vypsalo program, z něhož by se platilo autorům a nakladatelům, aby si dali pokoj. Aby se zklidnili (a uklidnili).

Že se dá edičně reagovat na nezvaného návštěvníka, a přitom zbytečně nezatěžovat, dokazuje básník a literární historik Michal Jareš, který pro své přátele od března 2020 vydává a distribuuje online edici Slovesný (co?) vid (!), letité texty z českých (i exilových) periodik. Jeho „nakladatelství“ Svět v karanténě vyprodukovalo již přes třicet „návratů“, na jejichž autory jsme dávno zapomněli nebo se s nimi nikdy nesetkali, včetně neobyčejně aktuální ankety z roku 1929 Umělci o umění, kritice a obecenstvu, jež se ptala na význam rozlišování umění na pravicové a levicové, vliv kritiky v soudobém umění a na to, jestli mají umělci respektovat vkus obecenstva. Stejné otázky, stejné odpovědi, i když je to devadesát let.

Uklidnění není v žádném případě defétismus. Naopak!

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků