Hlavní obsah

Zbyněk Vlasák: Cirkus kolem Koule

Právo, Zbyněk Vlasák, SALON

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Naprosto směšný se jeví celý mediální cirkus kolem uvedení rozhlasové hry Koule Davida Drábka na stanici Českého rozhlasu Vltava.

Článek

Dvěma hlavními postavami onoho cirkusu se vlastním přičiněním staly Helena Fibingerová, jejímiž osudy se hra volně inspiruje (skrze hlavní postavu jménem Milena) a která za ní pod tíhou syndromu vlastní důležitosti vidí kampaň proti sobě a hrozí žalobou, a novinářka Barbora Tachecí, která se za bývalou koulařku postavila s naprosto neuvěřitelnými argumenty. Například se podivuje, jak nějaká hra může kombinovat reálná fakta o konkrétní osobě s fikcí. Tímhle sítem by v jeho extrémní poloze neprošly tuny umění všech forem včetně klasických dramat a celé postmoderny.

Foto: ČTK

Helena Fibingerová

Tachecí uplatňuje na rozhlasovou hru kritéria dosti omezeného pojetí žurnalistiky, a to je už ze své podstaty mylný přístup. Vytahuje na světlo i dávný spor o to, co smějí či nesmějí veřejnoprávní média. Do první kolonky podle ní Drábkova satira (s přesahem nejen k dopingové minulosti československé atletiky, ale také ke způsobům prezentace a sebeprezentace jejích hvězd – hra má formu novinářského rozhovoru – a k hledání jakési plebejskosti v nás) nepatří. Zjevně je málo konsensuální, přívětivá a uctivá. Chtě nechtě mi to připomnělo scénu z filmu Nejistá sezóna, ve které normalizační komise volá po „pozitivní konstruktivní satiře“. K čemu by takový rozhlas a taková televize byly? Navíc samotná Koule není dle mého soudu nijak zásadně dehonestující, i proto působí všechny ty ublížené reakce trapně.

Jedním z nejzajímavějších rysů oné mediální smršti bylo vykreslení samotného Drábka, ať už v podtextu, či napřímo byl zobrazován jako drzoun, který nemá žádný respekt k autoritě (autorita koulařky – není už v tom něco, co po satiře přímo volá?), nějaký nezodpovědný mladík. Až dokonce sám autor, jehož hry dostaly dvě Ceny Alfréda Radoka a který je uměleckým šéfem hradeckého Klicperova divadla, cítil potřebu se ohradit.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Zbyněk Vlasák

Tady asi stojí za to ocenit Josefa Chuchmu, který s Tachecí rovněž na iDnes.cz polemizuje a neskrývá své smutné rozhořčení. Třeba nad tím, že rozhlas bude mít nejspíš pod hrozbami ublížených tendenci na své hry víc dohlížet. Mám z celé věci podobně smutný pocit. Naše mediální (a potažmo veřejné) pole ovšem patří víc různým Tachecím než Chuchmům, jinak by se takto o Kouli snad ani debatovat nemohlo.

Reklama

Související témata:

Související články

Zbyněk Vlasák: Trocha mrzutosti

Bylo úterý, před magistrátem se demonstrovalo, nakoupil jsem rohlíky a večer dávali v Národním hru Jednoduše a na cokoli Davida Hareho o finanční krizi.

Zbyněk Vlasák: Ghetta

Kolem sebe si je podvědomě vytváříme všichni. Ghetta. Stavíme si zdi tak vysoké, že přes ně nevidíme, jak žijí lidé kolem, a neslyšíme, co nám říkají. Necháme...

Zbyněk Vlasák: O slabostech a nevinnosti

Část tvorby Jana Hřebejka a Petra Jarchovského, která se příliš doslovně zabývá soudobými společensko-patologickými jevy, jako je rasismus (Horem pádem) nebo...

Výběr článků

Načítám