Výběr Salonu: Karapanou, Řekové v Československu, Sansal a Janoušek

Margarita Karapanou

Margarita Karapanou Máma

Margarita Karapanou Máma Přeložil Denis Kostomitsopoulos.

Dybbuk

Zemřela jsi jednoho pátečního večera ve tři čtvrtě na deset. Nikdo jiný ve tvém pokoji nebyl, umřela jsi jako pes… Páchla jsi… Miluji tě… Vztah umírající matky a dcery. Krátké, někdy jen řádkové texty o lásce, jež je spojena s nenávistí, egoismem, temnými silami v každém z nás. Syrová pravda o společném životě bez povinné hry na morálku, bez naděje. Smrt je tu osaměním, které osvobozuje. Ale vykoupení to není. Slavná řecká spisovatelka Margarita Karapanou (1946– 2008) byla dcerou neméně známé řecké dramatičky Margarity Limberaki (1919–2001). Máma je po románu Ano (česky 2007) o boji s maniodepresí teprve druhou autorčinou knihou přeloženou do češtiny.

K. Králová, K. Tsivos et al.

K. Králová, K. Tsivos et al. Vyschly nám slzy

Dokořán

V knize se píše: Koncem srpna 1949 se na horském masivu Grammos u řecko-albánských hranic odehrálo poslední dějství řecké občanské války… Hned po jejím konci v neprospěch levice se v zemích tehdejšího východního bloku ocitlo téměř sto tisíc příslušníků tzv. demokratické armády Řecka a jejich příbuzných. V Československu se jich na podzim 1949 usadilo přes dvanáct tisíc. Co do národnosti šlo především o Řeky a Slavomakedonce, ale také o jednotlivce Arvanitů, Arumunů či Turků. Uprchlíci z doby občanské války se stali základem nové etnické menšiny, která v České republice během následujících více než 60 let zakořenila a k níž se dnes hlásí přes dva a půl tisíce osob.

Boualem Sansal

Boualem Sansal Němcova vesnice

Boualem Sansal Němcova vesnice Přeložila Kateřina Vinšová.

Pistorius & Olšanská

Příběh synů alžírské matky a německého otce, kteří se snaží usadit ve Francii. Daří se to jen Rašelovi, mladší Malrich uvízl v jednom z pařížských předměstí. Pak se Rašel dozví, že jejich otec byl esesák podílející se na holocaustu, a spáchá sebevraždu, kterou chce odčinit otcovy viny. Není to však román o minulosti. Malrich o Rašelovi říká: Došlo mu, že islamismus a nacismus jsou jedno a to samý. Chtěl vědět, co nás čeká, když to tak necháme, jako to udělali v Německu, v Kábulu a v Alžírsku, kde se islamistický masakry nedaj ani spočítat, jako to děláme ve Francii, kde se už nedaj spočítat islamistický gestapa. Přitom Sansal nezpochybňuje islám, jen jakoby přes lupu ukazuje, jak se víra dá zne užít.

Pavel Janoušek

Pavel Janoušek Černá kočka

Pavel Janoušek Černá kočka aneb Subjekt znalce v myšlení o literatuře a jeho komunikační strategie

Academia

Pod poetickým názvem a odrazujícím podtitulem se skrývají úvahy o roli, kterou hrají vykladači literatury – literární vědci a kritici. Jejich počínání připomíná hledání černé kočky v temné místnosti, kde ta kočka obyčejně ještě ani není (tenhle obraz autor vytáhl z Konfucia), a také jsou v roli diváků z pohádky o císařových nových šatech. Kdo chválí, co není, a kdo si naopak troufne křiknout, že ten chlap je nahý? Janoušek mezi znalce patří, píše tedy i o sobě, ale neostýchá se to přiznat, a tak s nadhledem nebo spíš různohledem shromáždil a posoudil různé aspekty toho, čemu říkáme literární provoz. Dnešní tendence mezi znalci upřednostňují hru na hledání, na rozdíl od naivních staromilců, kteří nemají chuť předstírat, že kočka je, když není. Ovšem právě ti občas nějakou kočku najdou!