Hlavní obsah

Výběr Salonu: Adler, Kaminer, islandské ságy a Pechar

Právo, SALON

Trocha holocaustu, posledních let SSSR, severského středověku a fenomenologie...

Článek

H. G. Adler

H. G. Adler Cesta

H. G. Adler Cesta Přeložila Iva Kratochvílová.

Barrister & Principal

Románové zpracování zkušenosti z holocaustu napsal jeden z nejmladších příslušníků pražské židovské intelektuální elity německého jazyka nezvykle záhy po návratu z Osvětimi, na začátku 50. let. Jeho próza je nezvyklá především stylem, jakoby snově romantickým vyprávěním, poetikou připomínající prózy hravých předválečných poetistů: Jako žlutá kuřátka jste znovu na cestě a prach, který víříte, už nikomu neškodí, neboť vy už nejste vy, vedou vás přes Litohořice jako cizince. A jinde rána mezi oči: Krematorium je praktické a hygienické. Je to jeden z nejkrásnějších vynálezů nové doby, který nevymyslel sám duch, nýbrž zjemnělý cit vzdělaného srdce, aby se rychle udělalo, co je třeba, a aby se ušetřila spousta práce hrobníkům.

Vladimir Kaminer

Vladimir Kaminer Ruské disko

Vladimir Kaminer Ruské disko Přeložil Jiří Šamšula.

Dauphin

Berlín byl pro všechny ruské/sovětské emigrační vlny dobrou adresou a vedle Paříže (a v určitém období i Prahy) se stal centrem ruské kultury a vzdělanosti. Kaminer patří k té poslední vlně, v německé metropoli žije od začátku devadesátých let. Vydal se však jinou cestou než většina jeho krajanů; začal psát jazykem hostitelské země a dnes patří k nejoblíbenějším německým spisovatelům. Obohatil německou literaturu o ruský škleb, o satiru a karikaturu, o to, co bylo v ruské literatuře vždy výrazně přítomno (od Leskova či Saltykova-Ščedrina po Zoščenka). Padesát krátkých, ironických až krutých textů bez point o posledních letech SSSR, o představách a stereotypech, o každodenní životní realitě těch, kteří zkoušejí nepromarnit šanci.

Sága o Völsunzích

Sága o Völsunzích a jiné ságy o severském dávnověku

Sága o Völsunzích a jiné ságy o severském dávnověku Přeložily Halena Kadečková a Veronika Dudková.

Argo

Jednou z variant, jak přistupovat k islandským ságám, je zapomenout na kontext a přiznat si, že i středověcí Islanďané měli potřebu se po tom všem lidském pinožení (které má v islandském případě ještě pro nás neznámý rozměr „geografické osamělosti“) pobavit. A to v obou významech toho slova: odpočinout si a vyprávět si.

Košatě rozvinuté příběhy v této knize o bojích, hostinách, láskách a dobrodružstvích jsou vlastně takovými dobrodružnými romány kolektivního autora. Vyryté byly runy / všechny seškrabány, / vnořeny v posvátný mok, / vyslány v širý svět. A k tomu jako bonus patří i výtečná grafická úprava Pavla Růta.

Jiří Pechar

Jiří Pechar Člověk a pravda

Pulchra

Téměř třicet let byl Jiří Pechar (1929) překladatelem „z donucení“, ale pro seznamování české veřejnosti s krásnou i odbornou románskou literaturou zcela zásadním. Jeho hlavním zájmem, možná lépe řečeno životní potřebou, však byla filosofie (fenomenologie) a její průnik s literární vědou. Na konci sedmdesátých let vyšel v samizdatu soubor jeho dvanácti esejů Člověk a pravda; v jejich novém vydání provedl autor jen drobné úpravy. Politik je člověk, jehož úkolem je střežit v lidském počínání časovou dimenzi: odhalovat na léta dopředu nikoli, co se stane – neboť k tomu by musel být prorokem –, ale co se stát může. Musí mu být cizí netrpělivé očekávání určitých událostí, kterým se právě vyznačuje způsob, jakým se řadový člověk „zajímá o politiku“, a může mu být cizí proto, že jeho pozornost není soustředěna na chvíli realizace, ale na jednotlivé předpoklady, souvislosti a mezičlánky (z eseje Politikova služba životu).

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám