Sloupek Bianky Bellové: Vizionář Ishiguro?

Šestašedesátiletý autor si se svými texty dává načas, od vydání předchozího Pohřbeného obra uplynulo už šest let (přičemž Obra psal celých deset let). Proto byl březen 2021 pro Ishigurovy fanoušky svátkem.

Sám autor svou novou knihu považuje za pokračování dvou předchozích děl, a podle něj tak tvoří jakousi volnou trilogii, jakkoli se to zdá na první pohled absurdní. Neopouštěj mě (2005, česky Argo 2018) je příběhem o komplikovanosti dospívání, přičemž se až na posledních stranách dozvíme, že jsme vlastně četli sci-fi, zatímco Pohřbený obr (2015, česky Argo 2017) je fantaskním eposem z poartušovské Anglie plným mlhy, rytířů a čarodějnictví. Obojí se ale zabývá vzpomínkami (nebo jejich potlačováním), dilematy srdce a sebeobětováním.

Klára, vypravěčka nejnovějšího příběhu, je AF – Artificial Friend neboli umělá kamarádka, jakýsi humanoid, jakého rodiče pořizují dětem, aby nebyly tak osamělé.

Děj se odehrává ve světě, jehož kontury jsou rozmazané; cítíme dystopický nádech, blíže neurčené rozdělení společnosti na jakési kasty, přítomnost paramilitantních jednotek vyděděnců, o kterých také nevíme nic. Stejně zvláštní je proces povznesení (uplifting), který absolvují vybrané děti; představuje pro ně sice smrtelné riziko, ale ty, které procesem projdou, se dočkají blíže neurčeného privilegovaného společenského postavení. Jedna taková dívka – Josie – si v obchodě vybere právě Kláru, aby s ní trávila dny a hlídala ji ve chvílích, kdy dívčina matka není nablízku.

Příběh je velmi komorní a přihodí se v něm hodně málo. Také se pomalu rozjíždí, to ale čtenáři, který už Ishigura zná, nemůže vadit; z náznaků a volně se rozbíhajících dějových linek chytá s rostoucím napětím indicie k očekávané zápletce a vyvrcholení. A skutečně: i tentokrát navěsí Ishiguro do příběhu celou řadu pušek, z nichž ale žel bohu žádná nevystřelí.

Bez ohledu na to, že se čtenářka Bellová nedočkala zápletkové katarze, je Ishiguro spolehlivý v tom, s jakou hloubkou a empatií řeší možné problémy budoucnosti – odcizení a osamělost rostoucí s rozvojem technologií i morální dilemata související s vytvořením androidů, kteří dokážou prožívat emoce a formovat si citové vazby až na hranici sebeobětování.

Kdo je v této hře na Boha hodnotnější? Oddaný a dětsky bezelstný robot, či člověk, který ho používá jen jako další spotřebič? Rozloží se nakonec naše lidství natolik, že nás i ve věcech srdce nahradí stroje? Čas ukáže, nakolik byl Ishiguro v tomto ohledu vizionářem.

České vydání chystá nakladatelství Argo v překladu Aleny Dvořákové.