Hlavní obsah

Marek Toman: Kniha k snídani

Právo, Marek Toman, SALON

Z rozmetaných atomů je třeba postavit původní těleso. Nemluvím o žádném nemožném fyzikálním zadání, ale o ranním vstávání do práce. Každý, kdo ten úděl podstupuje, stojí před podobným úkolem!

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Codex Gigas

Článek

Dal by se také přirovnat k cestě evoluce podstoupené znovu od začátku. Spáč je nejdříve červem, blaženě stočeným v nevědomí. Pak se v něm vyrýsuje žebříčková nervová soustava. Stane se rybou, králíkem – a konečně nabere obrysy lidského zárodku. Jenže co je to platné, když ještě nad snídaní mu v hlavě jaksi scházejí neurony.

V té chvíli bych si dovolil nabídnout osvědčený recept.

Nedospalec dosud ponořený v oceánu chaosu uchopí knihu připravenou na jídelním stole. Nehledě na námitky estétů by tam vždy měla nějaká být, protože za ranní situace poslouží lépe než ubrousek nebo slánka. Uchopí ji, zdřevěnělými prsty otevře a začte se na libovolném místě.

Četba má účinek jogínského cvičení, jenže opačný; čtenář z nirvány vyplouvá.

Pravidelný rytmus řádků mu poskytne žebřík, po kterém vyšplhá z mrákot. Rytmus slov mu nakopne krevní oběh, nastartuje srdce, rozežene krev do těla. Oči zaostří na hrany písmen, vzápětí se konečně dokážou rozhlédnout. Text blaženě ujišťuje otřesené tělo: Ano, na světě je řád, existuje tu smysl, nežijeme nadarmo…

Všetečného čtenáře asi napadne, jestli existuje nějaká doporučená nabuzovací literatura. Záleží tady na vkusu jednotlivce. Útěchu řádem jsou však schopny poskytnout i noviny, jejich inzertní rubrika nebo brožura telefonního operátora. Jak můžu osobně dosvědčit, kniha ospalci zcela cizí, ba nepříjemná, může katarzi jenom znásobit!

Nabízejí se námitky ohledně etikety stolování a úcty ke knihám. Nemůžu říct, že bych skvrny od jídla na stránkách vítal. Na druhou stranu je vnímám jako potěšitelný důkaz čtenářského zápalu, jako jakési šrámy z vítězné bitvy. A myslím, že kniha se skvrnami, ohnutými rohy a vepsanými poznámkami žije – na rozdíl od netknutého svazku v knihovně, knihkupectví nebo v nakladatelském skladu.

Vnímám spíše jiné riziko. Totiž to, že text, zvláště text oblíbený, vtiskne probuzenému spáči svůj rytmus až příliš. Že kniha zvítězí nad každodenností tak přesvědčivě, že bude obtížné se od ní odtrhnout. Čtenář pak zpravidla přichází do práce povznesen, smířen se světem; a pozdě.

Reklama

Související témata:

Související články

Marek Toman: Nejlepší z možných světů

Madeleine Albrightová popsala příběh své rodiny na pozadí „velkých dějin“. Její Pražská zima (přeložil Tomáš Vrba, Argo 2012) je v podstatě populárněhistorická...

Výběr článků

Načítám