Článek
Mezi Staroměstskou radnicí a dnešním Skautským institutem je dům U Minuty. Právě tady Kafkovi bydleli roku 1889, kdy malý Franz nastupoval do první třídy. Jeho škola byla ale až v Masné ulici, proto ho do ní každé ráno provázela rodinná kuchařka. Jak taková cesta denně probíhala, popisuje Kafka v jednom ze svých dopisů Mileně Jesenské.
Když vycházeli z domu, pohrozila kuchařka Franzovi, že bude učiteli vyprávět o tom, jak doma zlobil. Kafka nebral její hrozbu na lehkou váhu, ale cesta do školy se mu zdála ještě dlouhá a doufal, že se během ní stane spousta věcí. Obvykle nestala. Zatímco procházeli náměstím, pochyboval Kafka, zda se kuchařka, která sice má autoritu, ale její velebnost se s velevelebností pana učitele vůbec nemůže srovnávat, odváží učitele oslovit. U vchodu do Týnské to kuchařce dokonce vmetl do tváře. Kuchařka s převahou dospělého odvětila, že pochybovat může, ale ona že to stejně řekne.
Praha brzdila Kafku v rozletu, říká německý literární vědec Reiner Stach
Během zabočování z Týnské do Masné strach malého Franze převážil. Zastavil se, začal se vzpírat, zpěčovat, chytal se nárožních kamenů a odmítal jít, dokud mu kuchařka neodpustí.
Tahal ji zpátky za sukni, kuchařka se rozzlobila, vlekla ho dál a hrozila, že i tohle ještě panu učiteli poví. Čím víc se Kafka bál, tím silnější byl boj. Kuchařka křičela, Franz ji přemlouval, snažil se jí vytrhnout a ulice se bavila.
Vtom začaly zvony odbíjet osmou. Školáci kolem zrychlili krok, aby doběhli včas, a Kafku polila hrůza, že přijde pozdě, což by bylo stejně strašlivé, jako kdyby kuchařka promluvila. A tak se museli i oni dva rozběhnout a Franzova nejistota, jestli kuchařka poví, nebo nepoví, byla čím dál nesnesitelnější.
Štefan Švec (1978) je publicista a kritik.
Nikdy nic neřekla. Ale každý den měla zdánlivě větší a větší možnost všechny hříchy sečíst a vypovědět je najednou, a nikdy si ji nenechala vzít.
Ano. V téhle každodenní cestě do školy je všechno. Nevyzpytatelná moc, nezřetelné obvinění, marná naděje, nesmyslná narůstající vina, strach z nepopsatelného trestu či dvě hrůzy, mezi nimiž je nutné volit, i kumulující se obžaloba, která není nikdy pronesena, ale čím dál silněji se nad provinilcem vznáší. Kafka prožíval v šesti letech to, čím později ohromil svět.
Co z toho vyplývá? Těžko říct. Možná to, že děti žijí v mnohem absurdnějším a kafkovštějším světě, než si dokážeme představit.
