Jedním z nejznámějších příběhů podnikatelského a investorského úspěchu posledních let je v Česku ten o projektu Kiwi. Brněnský startup se od svého založení v roce 2011 dostal mezi nejpopulárnější světové srovnávače letenek a dnes firma s ročním obratem přes osm miliard korun (2016) zaměstnává několik set lidí. Na jaře 2017 zpravodajskými servery prošuměly dvě nenápadné zprávy, které svědčí o vitalitě a dalším růstu Kiwi: zakladatelé se kvůli nedostatku českých zaměstnanců poohlížejí po pracovnících na Filipínách, v Jihoafrické republice a na Jamajce. A vznikla i nová kancelář v Praze, kde IT vývojáři pracují na umělé inteligenci, jež bude schopná lépe předpovídat ceny letenek – a hlavně sama zodpovídat jednoduché zákaznické dotazy.

Obě zprávy, které v byznysových médiích představují další kapitolu ukázkové podnikatelské pohádky, by zároveň mohly sloužit jako příklady těch nejdůležitějších tezí z nedávno vydané knihy Roboti nastupují od amerického novináře, vývojáře IT a futurologa Martina Forda. Autor se v popularizační studii s napovídajícím podtitulem Automatizace, umělá inteligence a hrozba budoucnosti bez práce zabývá vlivem exponenciálně se zrychlujícího vývoje informačních technologií na ekonomiku, podobu pracovního trhu a možnosti lidského uplatnění.

Stroje si nic nekupují

Navzdory čapkovskému názvu je Fordova práce více analytická než spekulativní. Hlavní premisou Robotů je skutečnost, že americká ekonomika už negeneruje téměř žádná nová pracovní místa; tak tak se stačila dostat na počty z let před hospodářskou krizí z roku 2008. Pokrizová pracovní nabídka přitom strukturálně neodpovídá té z nultých let: výrazně přibylo nekvalifikovaných zaměstnání, například v sektoru rychlého stravování nebo skladnictví – právě v těchto oblastech je totiž lidská práce stále ta nejlevnější. Ale dlouho už zřejmě nebude. Martin Ford podává vyčerpávající přehled vyvíjených, testovaných a dnes už komerčně užívaných technologií, které lidskou práci ohrožují. Ať jsou to plně automatické prodejny potravin a rychlého občerstvení, algoritmus schopný psát novinové články, chytrý software zajišťující projektové řízení, nebo diagnostická umělá inteligence z onkologického centra – pro pracovní trh to nejsou pěkné vyhlídky.

Zároveň je fascinující, jak moc stačila kniha od originálního vydání v roce 2015 po technologické stránce zastarat – spousta věcí, které Ford líčí jako žhavé novinky, už byla dávno překryta dalšími, možná ještě spektakulárnějšími pokroky na poli informačních technologií. Připomeňme například program AlphaGo, který dokázal na základě vlastního studia třiceti miliónů různých tahů porazit v roce 2016 velmistra této klasické deskové hry. A program AlphaGo Zero, kterému před pár měsíci stačilo jen několik dnů, aby se dostal na hráčskou úroveň svého staršího sourozence – bez jakýchkoliv dat, jen na základě znalosti pravidel hry. A za zmínku stojí třeba i čínské textilky, které přesouvají výrobu triček do vysoce automatizovaných továren ve Spojených státech.

Kniha Roboti nastupují však není primárně o technologii, ale o ekonomice. Více než příchod singularity a superinteligence jsou pro Martina Forda podstatné senzory, které robotům umožňují detailní trojrozměrné snímání, a tudíž uplatnění ve skladnictví, zemědělství nebo pokročilé (například textilní) výrobě, případně specificky zaměřené algoritmy nabízené prostřednictvím cloudu, kvůli nimž si už firmy nemusejí pořizovat nákladnou výpočetní techniku, ale jen (často levnou) licenci.

Jednou takovou cloudovou službou může být například neustále se zlepšující simultánní překlad. Ten má v kombinaci se strategií offshoringu – přesouvání některých firemních aktivit za řádově levnější pracovní silou – potenciál vycucnout ze západní ekonomiky tisíce korporátních pracovních pozic. S tím, jak se do sféry znalostní ekonomiky přesouvá většina takzvaných rozvojových zemí, se pravděpodobnost návratu kancelářské práce na Západ snižuje někam k nule.

Síla a relevance Fordovy knihy tkvějí právě v jeho schopnosti propojovat neustále se zrychlující vývoj informačních technologií s ekonomickými a společenskými trendy nastartovanými v poválečném boomu.

Dočteme se tu o silném a stále určujícím přesvědčení ekonomů, formulovaném v konjunkturálních šedesátých letech, že trh, produktivita i spotřeba prostě porostou – a technologie tomu jen napomohou. O rostoucí míře financializace ekonomik, kdy se na výši HDP stále více podílí kapitál a stále méně práce. O bobtnání takzvaných digitálních platforem, jež generují obrovské peníze se zlomkem pracovní síly, kterou dřív potřebovaly velké a důležité podniky. O stále rychleji se rozevírajících nůžkách mezi horními pěti procenty a zbytkem společnosti. O tom, že stroje si nic nekupují.

Technologie fungují jako urychlovač neoliberálním étosem řízených ekonomik: pro firmy je přirozené snižovat náklady – a lidská práce je tou nejdražší a nejméně efektivní položkou v rozpočtu. Paradoxně by tak mohlo v extrémním případě dojít na situaci, kdy by plně automatizované ekonomiky produkovaly kvanta výrobků a služeb, které by si nemohl dovolit nikdo kromě horních pár procent. A i ty mají omezené spotřební kapacity. V těch nejvíce spekulativních pasážích Robotů Ford přemítá nad tím, že pokud by se současné ekonomiky nějak výrazně neregulovaly a připustila by se nastíněná spirála spotřebitelského konce, může nastat čas jakéhosi technofeudalismu, který by pro většinu lidí znamenal živoření na planetě hojnosti.

Digitální dystopie?

Zmíněné dvě zprávy o Kiwi můžeme pořád číst jako příběh úspěchu. Je to ale úspěch podnikatelský, úspěch trhu – a nikoliv člověka. Pro zaměstnance to jsou naopak chmurné zvěsti; jejich práci může zastat někdo levnější anebo někdo naprogramovaný. A to je přitom řeč o poměrně sofistikované zprostředkovatelské firmě, nikoliv automobilové montovně, ohrožené vývojem i offshoringem mnohem více.

V závěru proto Martin Ford horuje pro nepodmíněný základní příjem. Zároveň ale přiznává, že současné politické klima po celém světě této myšlence ani jiným radikálním řešením příliš nenahrává. Staletá utopie, hojný svět bez nutnosti pracovat, se tak snadno může stát digitální dystopií.

Martin Ford
Roboti nastupují
Automatizace, umělá inteligence a hrozba budoucnosti bez práce

Přeložilili Jan Prokeš a Martin Vrba.
Rybka Publishers

Martin Ford: Roboti nastupují

FOTO: archív nakladatelství Rybka Publishers