Článek
Je Triáda váš otisk?
Chtěl bych, aby tomu tak docela nebylo. Je otiskem osobností, které na knihách Triády pracují, individuálně a s velikým vnitřním nasazením: editorů, překladatelů, redaktorů, výtvarníků, typografů, sazečů. Smysl naší práce je v tom, že my, konkrétní lidé, předáváme dál poselství o tom, jak a čím žijeme. Když vydávám knihy, prodlužuji vlastně trvání minulosti a přítomnosti do budoucnosti.
Ročně u nás vychází osmnáct tisíc titulů. Nepopadá z toho nakladatele marnost?
Brát to takhle, už to dávno nedělám. Ale přemýšlel jsem, jak tomu množství knih porozumět. Tahouny pestrosti i kvality jsou malí nakladatelé, a ti rozhodně trh nezahlcují. Kvalitní odborné literatuře a kvalitní beletrii se soustředěně věnuje zhruba padesát nakladatelství. Vydávají do třiceti, padesáti knih ročně. Velké podniky jich vydají dvě tři sta. Jejich produkce má určitě svůj význam, malí nestojí proti velkým, ale velcí mají výrazně jiný způsob práce. Důležitější než pořádná příprava je pro ně sytit okamžitou poptávku. Kolegové nedávno připravovali knihu pro jedno velké nakladatelství a předem například dostali počet stran, který nesměli přesáhnout. Je to všechno výrazně podřízeno rozpočtům, termínům, provozu. Když to má odsýpat a prodávat se, zapadnout do mechanismu továrny, je pak třeba na určité věci rezignovat. Ale třeba prodej dělají mnohem profesionálněji.
Čekala bych to skoro obráceně: že právě velké továrny si budou moci dovolit zaplatit redaktory.
To je věc tradice, která funguje u některých nakladatelství ve Francii, v Německu. Gallimard je obrovská továrna, ale zároveň je postavený na tom, že vydává kvalitní věci, nadstandardní péče je součástí jeho obrazu. Takovýto druh redakční práce dnes vůbec není samozřejmý. Před rokem 1989 u nás existoval Odeon, což bylo nakladatelství typu Gallimarda. Co vydal, bylo kvalitní, neideologické, dokonce i detektivky vydával jen nadprůměrné. Ale to byl státní podnik a po roce 1989 se rozpadl, paradoxně vlastně asi kvůli svému majetku. Lidé spjatí s Odeonem a zvyklí na určitý typ práce se rozešli buď do akademické sféry, nebo se začali podílet na práci nově vznikajících menších nakladatelství. Což je nakonec asi přirozenější, než kdyby pracovali víceméně všichni pod jednou střechou. Odeon byl ale podle všeho i škola práce s knihou, a v tom v posledních dvaceti letech nedošlo k žádnému rozkvětu. Továrny sledují zisk a málo je zajímá něco jiného.
Tituly Triády jsou specifické. Proměňují se vaši čtenáři s příchodem nových technologií, s rozvojem sociálních sítích?
Vnímám dva souběžné procesy, které vypadají protikladně, ale nejsou. Mě opravdu nezaráží, že si lidi čtou na tabletech elektronické knihy. Řadě to bude vyhovovat a proč ne, řada z nich stejně dojde k tomu, že chtějí knížku. Kniha umožňuje jiný druh vnímavosti a poznávání, listování v počítači je jiné než v knize. Už vznik knihy vyžaduje odlišné a zpravidla vyšší nároky než elektronický dokument. A když se budu chtít dozvědět, co znamená pravda u Řeků, nestačí zadat si to do Googlu. Elektronická média nám sama o sobě přemýšlení nezajistí, ale jako bychom se o tom pořád potřebovali ujišťovat. Inteligence možná může být kolektivně sdílena, myšlení ani vědění ne. Mně přijde nezastupitelné to dobrodružství vlastního hledání. Posledních pár let mám pocit, že se čtenáři Triády dokázali zorientovat v tom, že když vydáme knihu a oni by si ji rádi přečetli, musejí pro to sami něco udělat. Že bohužel nestačí přijít do prvního knihkupectví nebo do veřejné knihovny, protože tam ji obvykle nenajdou.
Byl jste oceněn za „mimořádnou péči o vydávání, šíření a propagaci náročných knižních titulů”. Pozná čtenář kvalitně zpracovanou knížku?
Jak který. Vzdělaný a kulturní pozná. Skupina lidí, které takové knihy oslovují, je pohyblivá. Z gymnázií vycházejí vnímaví mladí lidé, kteří se v oblasti knižní kultury chtějí napojit na něco současného. Ne se upínat k věcem starým půl století. Pak jsou čtenáři, co sice kvalitní knížku cíleně nevyhledávají, ale dají se strhnout a kultivovat. No a pak jsou lidi, kteří naopak trvají na tom, že kvalitní věci nechtějí. Před několika lety bylo v módě Irsko. Vydali jsme první knižní překlad ze staré irštiny a já si říkal, to bude skvělé, udělali jsme něco pořádného a zároveň to prodáme. Omyl. Keltomani poznali, že kniha atakuje jejich povrchnost, a ignorovali ji.
Dotkne se vás změněné DPH?
Podoba toho zákona není uzavřená věc, takže je otázka, jak přesně to bude. Ale úvahy o zdražování a nejistota už nyní dost dramaticky postihují knižní trh. Prodej knih se v posledním půlroce snížil možná o třetinu. Zvýšení daně nezpůsobí to, že by okamžitě začali krachovat nakladatelé, začne to knihkupci. První na řadě budou ti, kdo usilují o nabídku solidní literatury. Následně budou mít potíže i distributoři a mezi nakladateli skončí jako první právě ti, kdo vydávají nejzajímavější a nejpřínosnější tituly. Což znamená, že některé knížky nevyjdou. Paradoxně na tom ještě nejlíp můžou být tituly s malými náklady, jako u poezie. Na té vždycky proděláte méně než na náročné vědecké publikaci, na které několik let pracuje mnoho lidí.
Ale s podporou vědecké a výzkumné činnosti v oblasti kultury, kterou neprodukují akademické instituce, to šlo zkrátka už před několika lety. Jako by si toho nikdo ani nevšiml. Ministerstvo kultury, přestože má podporovat tento typ bádání, potažmo vláda, v tom v minulých letech projevily naprostou laxnost. Konkrétní důsledek pro Triádu je ten, že s vydáváním edice základních děl světové a české literární vědy s přesahy do dalších oborů právě končíme. Přípravu takových náročných titulů ze standardních padesátitisícových grantů zaplatit nelze. A bez grantů by to šlo, kdyby za jeden výtisk takové knihy mohli kupující – což jsou často studenti nebo učitelé – dát dva až tři tisíce.