Hlavní obsah

Zuzana Fialová: Šanci na Oscara Slováci mají

Tvář – nutno napsat i křivky – Slovenky Zuzany Fialové (43) znají milovníci mnoha českých filmů. Hrává v nich zpravidla osudové živočišné krásky, jimž muži odolají jen stěží. Půvabná je i ve snímku Čára, který měl nedávno premiéru v ČR. „Je to můj první slovenský film,“ říká bezprostřední černovláska, jež v lednu 2011 jen se štěstím, a zraněními, přežila teroristický útok na moskevském letišti.

Zuzana Fialová: Šanci na Oscara Slováci mají

Snímek Čára o lidech žijících i živořících na slovenské východní hranici před uzavřením schengenské hranice, láme na Slovensku jeden divácký rekord za druhým. Chválí ho i odborníci. Režisér Peter Bebjak (47) za něj získal v červenci na karlovarském filmovém festivalu jednu z hlavních cen. Nemusí být ovšem nutně poslední. Za Slovensko bude film bojovat ještě o amerického Oscara.

Za jeho úspěchem přitom stojí z velké části právě kouzlo Zuzany Fialové a jejího filmového manžela, mafiána v podání dalšího slovenského sexsymbolu, Tomáše Maštalíra (40).

V Čáře hrajete Sašu Krajňákovou. Ženu, matku tří dětí, která se obětuje pro rodinu. Máte z ní vůbec něco?

Rozhodně ne. Já jsem dokonce ani nevěděla, že existují podobné rodiny. Myslela jsem si, že jde o přežitek z minulého století. Tedy takováto silná patriarchální rodina. Ale ono to opravdu ještě existuje. Asi opravdu žiju v nějaké sociální bublině. (smích) Moje maminka ani moje babička tedy rozhodně nebyly tímto druhem žen. A v Bratislavě i v jiných našich velkých městech tenhle model neexistuje. Tedy model, kdy žena až do poslední chvíle snáší – není ovšem nijak týraná, vážně se ona a její muž vášnivě milují – nějaké ohrožení vlastních dětí. Tohle bych já rozhodně nezvládla. Kdyby práce, morální prostředí, které vytváří partner, ohrožovalo duši, psychiku, vývoj mého dítěte, to bych rozhodně nezvládla.

Příběh se natáčel na východním Slovensku a na Ukrajině. Jela byste tam dobrovolně na dovolenou?

(Smích přichází po nechápavém výrazu - pozn. red.) Samozřejmě že bych si asi vybrala nějaké atraktivnější destinace... Těch dovolených nemám zase tolik, abych s nimi mohla plýtvat na takovéto prostředí, kde... Podívejte se, příroda je tam pěkná. Ale co tam? Nefungují tam služby. Je to tam zvláštní s lidmi. Potýkáte se tam dennodenně s nějakou zvláštností života. A teď mluvím o Ukrajině, kde jsme byli, hlavně o Užhorodě...

Při natáčení filmu Lidice. Na snímku se Zuzanou Bydžovskou.

Foto: Petr Horník, Právo

Já jsem byla navíc na Ukrajině, na Krymu, dostala jsem tam nějakou cenu, ještě rok předtím, než se oblast dostala do toho hrozného sporu (ruská anexe Krymu v roce 2014 – pozn. red.), komu vlastně patří... To je přitom pro Ukrajince nejhezčí část jejich země. Příroda je tam vážně nádherná. Projezdila jsem ji důkladně. Ale už bych tam nikdy nejela. Právě proto, že to pro mě není sofistikované prostředí. Je to opravdu pro lidi, kteří rádi zažívají dobrodružství, jakou jsou například Češi. (smích) Češi, ano, oni mají rádi tenhle druh zážitků. Já ale ne.

Ale přesto jste byla v Moskvě, co si pamatuju.

Jenže já jsem tam jela do divadla. (smích) Do divadla! (Útočník se odpálil na letišti Domodědovo jen pár metrů od ZF. Atentát přežila s velkým štěstím se zraněnou nohou, konkrétně kolenem, stehnem a lýtkem – pozn. red.) Měla jsem z národního divadla vytipováno pět představení, na něž jsem se jela podívat. Všechno bylo dohodnuté. Akorát jsem místo nich skončila v nemocnici. Žádné (představení – pozn. red.) jsem neviděla. Ale už se tam znovu ani nechystám.

Už nepojedete?

Ne. Myslím si, že jsem Moskvu zažila jako nikdo. Zcela vnitřním způsobem. Ten celý můj zážitek z Moskvy byl jako z Ilfa a Petrova, z Dvanácti křesel (sovětský satirický román – pozn. red.). Bylo to bizarní, komické, děsivé, absurdní. A já už lepší Moskvu, no lepší – samozřejmě že to bylo i hrozné –, nezažiju. Už nikdy hlouběji neproniknu do života tamních lidí. Stalo se mi to tehdy taky nechtíce.

Zuzana Fialová o úspěchu Čáry v kinech a slovenských šancích na Oscara

Video: Novinky

V Čáře hrajte se svým dlouholetým kolegou Tomášem Maštalírem. Jste spolu před kamerou poprvé?

Ne... Anebo ano? My spolu celý život hrajeme. Ale podle mě film je naším prvním. Jinak jsme spolu byli již Antonius a Kleopatra. Vronský a Karenina. My jsme spolu sehráli tolik velkých osudových lásek, že mám pocit, že hraju hlavně s Tomášem. (smích) Ale aspoň jsme se hezky sehráli na tenhle film.

Ale Čára je i vaším prvním slovenským filmem, že?

Ale na Slovensku se netočily filmy. Já jsem zatím točila v Čechách a v Polsku. A tohle je opravdu můj první slovenský film. (smích)

A bude další?

Myslím si, že ano. Ale to souvisí s tím, co se stalo, jak jsem vám už říkala. Slovenská kinematografie jako Fénix povstala z popela. Trvalo to ale hodně let. U vás se to asi v takové míře nestalo, ale u nás byly kolibské ateliéry rozkradeny, za Mečiara. A to neuvěřitelným, otřesným způsobem... To byl tak hrozný zásah do slovenské kultury, z níž jsme se dlouho nedokázali vzpamatovat. Trvalo to dvacet let. Tohle těm lidem nikdy neodpustím. Jsem ráda, že se ta jizva zahojila. Ještě zbyl strup, ale jizva je zahojená.

Čára měla premiéru na Slovensku počátkem srpna. Od té doby ji vidělo přes 320 tisíc lidí. Je to překvapení?

Obrovské. Fenomenální. Nevím, co ještě říci. Když si to přepočítáte na Čechy, je to krát dva. Jako by u vás na nějaký film přišlo kolem 650 tisíc lidí. To je pro nás opravdu neuvěřitelný úspěch. Ještě před třemi roky byste na slovenský film slovenského diváka, ani žádného jiného, nedostali. Něco se stalo. Něco se stalo jak s diváky, tak s tvůrci. Za poslední dva roky se mnoho procenty násobí návštěvnost slovenských kin. Slovenské filmy na tom mají svou zásluhu. A my, herci, jsme šťastní, protože jsme si už mysleli, že jsme se narodili v nesprávné době na nesprávném místě.

Proč by měli Češi jít na Čáru do kina?

Protože si to zasloužíme. Protože celé ty roky chodíme na Slovensku na vaše filmy do kina, abychom podpořili vaši kinematografii. Teď si zasloužíme, abyste se přišli podívat na to, co se podařilo nám!

Jde slovenský film do českých kin s českými titulky?

Ano. Protože se v něm mluví také ukrajinsky. A když už tam ty titulky šoupali, tedy na tu ukrajinštinu, tak tam pro jistotu dali – pro mladší ročníky – i ty slovenské. Neberte si to osobně. Prostě, když se dělaly titulky, udělaly se celé.

Světové premiéry slovensko-ukrajinského filmu Čára se účastnila početná delegace.

Foto: Petr Horník, Právo

Slováci vysílají snímek také do boje o Oscara, jakou vidíte šanci na úspěch?

(smích) To je směšné. Ne. Vážná věc. (smích) Planeta je maličká. Dějí se na ní zázraky. Já si myslím, že bychom to zvládli, kdybychom Oscara dostali. Ale nejsem si úplně jistá, zda v konkurenci sto zemí s různými politickými motivacemi, a to je i o politice, má Čára vůbec nějakou šanci dostat se mezi vybrané filmy. Ale vám se to už několikrát podařilo. (smích) Šance tady tedy je.

Jaký současný český film se líbí třeba vám?

Nejvíc se mi líbí ten, v němž jsem hrála. 8 hlav šílenství. (smích) Mně se ale vážně, vážně hodně líbí. No, ale vám se asi moc nelíbí...

Trailer k filmu Čára

Video: Bontonfilm

Připravujete nějaké další české projekty?

Na leden. Je to ukrajinsko-česko-polský projekt. Pod taktovkou polských tvůrců, s nimiž spolupracuju dlouhodobě. Bude to dvanáctidílný seriál... Mám ještě jednu nabídku. Ale nechci o ní moc mluvit, třeba to nevyjde. A já si pak připadám hloupě. Ovšem bude to super bomba... A hrozně jsem vždycky chtěla hrát Miladu Horákovou. To byl můj životní sen. Ale vždy jsem na to byla mladá. Když jsem teď v jejím věku, dostatečně zralá, tak jste to natočili beze mě. Závidím tvůrcům a hrozně se na ten film těším. Tedy na Miladu Horákovu.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Související články

Výběr článků