Hlavní obsah

Zpěvačka Lenka Nová: K tomu, aby někomu něco napsali, lidi pudí stále stejné podněty

Právo, Jaroslav Špulák

Zpěvačka, skladatelka a textařka Lenka Nová vydala album Dopisy. Učinila tak přes mimořádnou situaci způsobenou pandemií koronaviru, neboť je přesvědčena, že hudba může ve složité době lidem pomoci. Album bylo inspirováno skutečnými dopisy, které tři roky sbírala od svých fanoušků.

Foto: archiv umělkyně

Lenka Nová chce na podzim představit novou desku na koncertech.

Článek

S textaři Tomášem Belkem, Lukášem Pavláskem, Vladem Krauszem a Petrem Linhartem některé přetavili do podoby písňových textů. Většinu z nich zhudebnila s kytaristou Josefem Štěpánkem.

Za jakých okolností vznikl koncept desky?

Mé předešlé album Čtyřicítka, které jsme v roce 2016 připravili s textařem Michalem Horáčkem, bylo také koncepční. Zjistila jsem, že mi vyhovuje, když pole tvorby má nějaké hranice, když vím, kam na albu s písněmi směřuju a čemu je přizpůsobuju. Rozhodla jsem se tedy udělat něco podobného i s další deskou a začala hledat téma. Přišlo za mnou s poslechem jednoho rozhlasového pořadu, ve kterém jistý pán věnoval písničku ženě a řekl: Zahrajte jí Voda čo ma drží nad vodou od Elánu. Všechno jsem to zbabral, moc mě to mrzí.

Napadlo mě, že je skvělé, jak písničky dokážou suplovat něco, co si lidé nejsou schopni říct z očí do očí. A líbila se mi i role písně, když skrz ni ten pán vyjadřoval něco, co nebyl schopen své ženě říct osobně. Řekla jsem si, že bych ráda něco podobného dostala na svou další desku, a uvažovala jsem, jak to přetavit, aby to bylo nosné a proveditelné.

A došla jsem k dopisům, ty mají stejnou úlohu. Jejich prostřednictvím sdělujeme většinou něco, co nemáme odvahu říct druhému do očí.

Z dopisů už v minulosti vznikla řada skvělých knih…

Mám je velmi ráda. Líbí se mi na nich, že jsou autentické, ne vyumělkované. Jsem analytický typ. Zajímá mě příčina a důsledek.

Foto: archiv umělkyně

Lenka Nová vydala album Dopisy.

Myslela jste při objevení tématu pro album na dopisy klasické, psané na papíře?

Zpočátku ano, ale když jsem se o tom bavila s některými lidmi, upozornili mě, že je to trochu staromilské. Následně jsem vyzvala své fanoušky, že budu ráda, když mi dají důvěru a pošlou mi své osobní dopisy pro inspiraci.

Přišlo jich něco kolem stovky. Jejich větší část byla elektronická, menší byla klasická, psaná na papír. Byly to většinou dopisy staršího data. V obou formách však byla sdělení pro pisatele i příjemce stejně důležitá. Jediné, v čem se od sebe ve své historii lišily, byla rychlost odeslání.

Když člověk napíše dopis na papír, přečte si ho, a pokud se mu nelíbí, zmačká ho a napíše znovu. Než ho ale donese na poštu nebo strčí do schránky, může si ještě rozmyslet, jestli se s obsahem stále ztotožňuje. Má zkrátka více času.

V současnosti si člověk sedne k počítači či s mobilem, je rozlítaný, v emocích, napíše dopis ve formě e-mailu a kolikrát ho odešle bez toho, aby vše v klidu ještě rozvážil. Spoustě lidí se už jistě stalo, že toho litovala. Možná si i řekla, že staré papírové dopisy byly v jistém ohledu lepší.

Mimochodem, vidím, jak jsou psané dopisy v této době opět důležité. Lidé je posílají sestřičkám a doktorům, členům rodiny ve službě nebo nucené karanténě, babičkám a dědečkům odříznutým od světa. Chci se přidat k této aktivitě a oslovit lidi, aby podpořili své sousedy v nejbližších domovech seniorů a dopisem jim dodali naději, že to všechno zvládnou. Vzhledem k tomu, že mnoho seniorů nepracuje s počítačem ani mobilním telefonem, je to pro ně v době nouzového stavu jediný hmatatelný kontakt s těmi, s nimiž se nemohou setkávat.

Který příběh z dopisů, jež jste dostala od fanoušků, patřil k prvním zpracovaným?

Nevím přesně, který byl úplně první, ale mezi prvními byl nádherný milostný dopis asi čtyřicetiletého Petra. Napsal ho své ženě. Psal ji, co všechno pro něho znamená, děkoval jí za děti, za zážitky, za to, jaká je a ke konci dopisu se ukázalo, že je určen ženě, která už nežije.

Musím říct, že to byl při tvorbě alba jeden z nejsilnějších momentů, které jsem prožila. Obdivovala jsem způsob, jakým Petr dopis napsal, i statečnost, která z něho byla při čtení cítit. I teď, když o tom mluvím, se mě to hluboce dotýká.

Na fyzická cédéčka, která budeme prodávat na koncertech, jsem přidala čtyři bonusy. Jsou to načtené původní dopisy, jež byly inspirací pro některé písničky. Mezi nimi je i ten Petrův. Čte ho Vojta Kotek, a v jeho podání je to opravdu silný zážitek.

Byly dopisy od vašich fanoušků tematicky různorodé?

Zdá se, že k tomu, aby někomu něco napsali, lidi pudí stále stejné podněty. Nejvíce bylo milostných dopisů z naplněné lásky, následovaly milostné dopisy z lásky nenaplněné, méně bylo dopisů pro ty, kteří už nejsou naživu, a poslední významné skupiny tvořily dopisy dětem a bilancování života.

Témata z nich jsem předávala textařům, s nimiž jsem spolupracovala, a oni se jich chopili po svém. Například Vlado Krausz přetavil v písni Adresa: Nebe jedno ve svůj osobní příběh. Napsal v textu dopis svému tátovi, který mu zemřel, když byl malý. V mém podání je to pak dopis dcery mrtvému otci. Takhle to zní možná smutně, ale ta píseň je ve skutečnosti vlídná a mám na ni od lidí hezké reakce. Často prý u ní sice pláčou, ale vzpomínají na to hezké.

Foto: archiv umělkyně

Lenka Nová

Proč skladbu Listy zpíváte slovensky?

Je v ní slovní hříčka, která má smysl pouze ve slovenštině. Vlado Krausz si v ní pohrává se slovem listy, které v jeho rodné řeči znamená dopisy i listy ze stromu. V překladu do češtiny by se ale pointa ztratila, a tak jsem se rozhodla skladbu nazpívat slovensky.

Měla jsem k tomu respekt, protože vím, jak jsou Slováci hákliví na to, když Češi zpívají v jejich jazyce. Dala jsem si předsevzetí, že to nemusí být perfektně slovensky, ale musí tam být sdělení. Podle reakcí mých slovenských přátel, se to povedlo.

Kdy jste naposledy napsala dopis na papír?

To už je pořádně dávno, nevzpomínám si přesně. Ale ráda posílám pohledy. Jakmile někam jedu, pošlu odtamtud pohlednice všem z mé rodiny a blízkým. Jedna kamarádka mi na ně vždycky odpovídá esemeskou. Je ráda, že ve schránce najde něco jiného než složenky nebo reklamní letáky.

Chystáte k albu koncerty?

Situace kolem koncertů je stále nepřehledná, protože není jasné, kdy přesně se s nimi zase začne. Nicméně vystoupení, která jsou naplánovaná na podzim a měla by se týkat alba Dopisy, stále platí. Jde o koncerty 12. listopadu v pražském Foru Karlín, 18. listopadu v brněnském Sono Centru a 25. ledna v plzeňské Měšťanské Besedě. Jakmile se začne situace vyjasňovat, budeme zveřejňovat další koncerty turné.

Bylo rovněž zrušeno několik koncertů z turné Ve dvou, které jsme absolvovali s Petrem Maláskem. Budeme se ještě dohadovat s pořadateli, který typ programu v případných náhradních termínech představíme. Chtěli bychom už zařadit písničky z alba Dopisy, určitě ale nezapomeneme na oblíbené starší skladby.

Foto: archiv umělkyně

Lenka Nová

Dává vám doba nouzového stavu něco pozitivního?

Možná to bude znít divně, ale řekla bych, že mi přináší spoustu pozitivních věcí. Dokončili jsme album a vydali ho i přes nepříznivou situaci v původně plánovaném termínu 21. března. Není zrovna ideální doba na vydávání nové desky, ale na druhou stranu se ukazuje, že pro poslech muziky to dobrá doba je. Lidé jsou doma a potěší je jakékoli spojení s něčím, co je pozitivní a normální. A poslouchat písničky normální je. Mám na desku velmi kladné ohlasy, spousta lidí mi napsala, že jim nové písničky přinesly do těchto časů radost.

Musím také přiznat, že poté, co jsme dokončili Dopisy, jsem klidnější režim přivítala. Jako obvykle mě nahrávání stálo hodně energie a já jsem ráda, že si teď částečně oddechnu a mohu se soustředit na věci, které mám ráda a které jsem třeba i trochu zanedbávala.

Jsem více se svou dcerou, to vítám nejvíce. Poznávám také své nejbližší okolí. Loni jsem sice byla v Kathmandú, Dubaji, Paříži, Londýně a bůhví kde ještě, ale teprve teď jsem po čtyřech letech tam, kde bydlím, zaregistrovala, že v okolí je spousta krásných domů a zahrad a také lesopark, o kterém jsem neměla ani tušení. A to je dost velký.

Také vidím, jak se probouzí jaro, což jsem několik posledních let vnímala, k mé nevoli, dost povrchně. Po pěti letech jsem také vytáhla kolo, chodím i mnohem víc pěšky a mohu o spoustě věcí přemýšlet ve větším klidu. Pokud se mi to podaří přenést i do dalšího života, bude to jenom dobře.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám