Článek
Branislav byl v 60. letech vedoucím redaktorem populárního televizního magazínu Zvědavá kamera. Po roce 1968 musel televizi opustit a působil na volné noze. Pod pseudonymem Karel Vlček se podílel například na večerníčcích O Rákosníčkovi. V letech 1977 až 1990 pracoval ve Sběrných surovinách. Po sametové revoluci začal opět s televizí spolupracovat. Od poloviny 90. let natočil několik televizních dokumentů.
Branislav získal v roce 1996 cenu Trilobit Českého filmového a televizního svazu FITES. Udělena mu byla za námět, koncepci a dramaturgii cyklu Takoví jsme byli my, dobří rodáci aneb Z letopisů Máselné Lhoty. Padesát půlhodinových dílů vyprávělo o tom, jak období let 1945 až 1995 viděl a prožíval obyčejný český člověk. Každý díl doplnily dobové citáty z novin, nahrávky z rozhlasu a z televize, tehdy oblíbené písně, vtipy otištěné i ty, které se jen vyprávěly mezi lidmi.
Čtyři roky po listopadu 1989 připravil Branislav formou živě vysílaného soudního sporu o mravní hodnoty národa televizní cyklus Soud poslední naděje, na kterém spolupracoval s režisérem Petrem Burianem. V roce 1992 byl jedním z těch, kteří převzali Ceny křepelek, novinářská ocenění Českého literárního fondu, udělená za pohotovost, aktuálnost a profesionální úroveň zpracování materiálů s přihlédnutím k morálním aspektům této profese.