Článek
Zeffirelliho syn Luciano uvedl, že jeho otec skonal doma po dlouhé nemoci, která se v posledních měsících zhoršila: „Chvíli trpěl, ale odešel klidně."
Zeffirelli začínal po druhé světové válce jako herec drobných rolí. Pak si jej jako asistenta vybral italský neorealistický režisér Luchino Visconti. Zeffirelli se současně věnoval divadelní režii.
Filmu se naplno věnoval Zeffirelli od půlky šedesátých let, v roce 1967 natočil svou první shakespearovskou adaptaci Zkrocení zlé ženy s Liz Taylorovou a Richardem Burtonem.
O rok později následoval Romeo a Julie, kde si zahráli i Laurence Olivier a Michael York. Snímek získal dva Oscary jako nejlepší film a za nejlepší kostýmy. Dodnes je považován za jednu z nejlepších adaptací tohoto milostného dramatu. Na filmové plátno převedl Othella a Hamleta nebo Mnoho povyku pro nic.
Franco Zeffirelli na fotografii z roku 2009
Věnoval se i náboženským tématům, v sedmdesátých letech natočil film o Františkovi z Asissi Bratr Slunce, sestra Luna i televizní seriál Ježíš Nazarteský.
Celý život se věnoval také převádění hudby na filmové plátno. Už v roce 1964 zaznamenal vystoupení Marie Callasové v Covent Garden. Na filmové plátno převedl Traviatu a také natočil záznamy řady operních představení, které režíroval, jako byly Don Carlo, Don Giovanni, Sedlák kavalír, Komedianti nebo Carmen. V mnoha se objevily operní hvězdy Plácido Domingo a Luciano Pavarotti nebo Jelena Obrazcovová. Režíroval i snímek Mladý Toscanini.
Franco Zeffirelli na fotografii z roku 1999
K posledním filmům patřily Jana Eyrová a protifašistický Čaj s Mussollinim o životě britských dam koncem třicátých let ve Florencii. Posledním snímkem je dokument Callasová navždy z roku 2002.
V roce 1999 na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech převzal cenu za mimořádný přínos světovému filmu.
V letech 1994-2001 zasedal v Senátu italského parlamentu za Katánii za stranu Silvia Berlusconiho Vzhůru Itálie.