Článek
Na první pohled bláznivý nápad se zrodil v hlavách Ondřeje Horáka a Martiny Rekové, kteří donedávna pracovali pro kutnohorskou Galerii Středočeského kraje (GASK). Horák dříve v této instituci, než z ní na protest úřadování nové ředitelky Jany Šorfové odešel, organizoval netradiční prezentace umění – například v domově důchodců. Společně s Rekovou vymysleli projekt se dvěma částmi.
Nejprve v rámci tříměsíční korespondenční hry získávalo třicet pět odsouzených informace o předních českých umělcích minulého století a hádalo, kdo jsou, a během turné po pěti věznicích jim pak organizátoři představovali originály od Toyen, Vladimíra Boudníka nebo Otty Gutfreunda. Pokračováním je pak vytváření děl se zavedenými umělci, jako jsou Michal Pěchouček, Eva Koťátková, Karel Kunc, Jiří Franta, Pavel Sterec nebo Jaromír 99. Druhá část vznikla logicky, jak říkají organizátoři – když chodili po věznicích, zjistili, že řada vězňů si kreslí a maluje sama nebo v arteterapeutických dílnách.
Talenty v příbramské věznici
Bývalý šéf lektorského oddělení GASK Ondřej Horák mi cestou do příbramské věznice říká, jak je rád, že objevil další možnosti, jak „vyvětrat“ v depozitářích jinak dlouho zavřené obrazy. A zároveň našel v mnoha ohledech lepší publikum, než jsou nepřebernými možnostmi rozmazlení diváci v galeriích. V příbramské věznici pobývá asi tisícovka hříšníků, dvacet procent z nich během výkonu trestu pracuje. Prý jich dříve pracovalo více, ale i sem dolehla krize.
Obraz Josefa Beigera vzniká technikou airbrush.
Po nezbytných kontrolních procedurách se s fotografem dostáváme do menší místnosti, kde se chystá přednáška. Sešlo se zde pár policistů, osm vězňů a umělecká díla.
Nechybějí ani dva účastníci výtvarné akce Josef Baiger a Tomáš Rejda. Oba pozorně poslouchají výklad o pohnutých osudech umělců i jejich temných myšlenkách. Rejdovo království, lze-li takto knihovnu, kde pracuje, nazvat, je hned naproti. K Baigerově dílně se musíme složitě dostávat přes labyrint chodeb a budov. I když zdejší kriminál působí „pohodově“, nikam se samozřejmě nehneme bez dozoru a ostnatý drát je svědkem každého našeho kroku.
Dvaačtyřicetiletý vyučený truhlář Baiger je v příbramské věznici potřetí. „Před tím jsem seděl asi čtyřikrát, dvakrát za vojny, nechtěl jsem být vojákem. Tím začala moje vězeňská kariéra, nechtěl jsem poslouchat ty autority, a to mi dělá problémy doteď.“
Dohromady má odseděno asi deset let – v současné době si odpykává trest za distribuci drog. Z celkových 3,5 roku má za sebou patnáct měsíců. Říká o sobě, že je dacan, a v base je „už opravdu naposledy“. Na obraze pracuje tento pozitivně založený chlapík s Pastou Onerem, uznávaným autorem vycházejícím z graffiti a streetartové scény. Jako techniku zvolili airbrush, stříkací pistoli, vytvářející velmi jemný rozptyl barev. K nové tvůrčí aktivitě přistupuje Josef jako k vysvobození:
Možná objevili autoři této zajímavé akce nový potenciál, neboť odsouzeným výtvarničina evidentně vlila do žil novou krev a změnu do jednotvárné rutiny.
„Baví mě to, venku jsem tetoval, kérky si i sám navrhuju. Mám rád spíše temnější motivy.“ A jak jeho barvami hrající obraz vznikal? „Měl jsem Pastovi říct, co je pro mě v životě důležité, a on potom z těch obrázků vytvořil v počítači koláž. No a já ji teď stříkám na plátno,“ vysvětluje rodák z Českého Krumlova a otec dvou dětí. Na předloze, kterou má zavěšenou na zdi, vedle sebe najdeme zvláštní mix od pyramid, Mela Gibsona přes pornoherečku Silvii Saint nebo zpěvačku Sade po Ježíše, šachy a cigarety. V Josefovi probudila tahle výtvarná činnost sen, že by si na svobodě mohl otevřít svůj tetovací salón.
Rejdovy vtípky a antikalouskovská strana
Další zajímavou figurou je devětatřicetiletý Tomáš Rejda alias Černokněžník nebo Picasso, který dokonce spolupracuje se dvěma umělci, Pavlem Sterecem a Markétou Hlinovskou. S ní vede rozsáhlou korespondenci a má výjimečný vztah – posílá jí dárky v podobě krásně zdobeného zrcadla nebo z látky ručně vyrobené dopisní obálky. Ve věznici pracuje jako knihovník a na všechno má odpověď. Podle některých je potížista, protože má „intelektuální přístup“ a „ne každý to vydýchá“. Ve vězení se proslavil kreslenými vtípky a kalendáři s policejní tematikou a la Trnky brnky, umí velmi dobře dělat razítka.
Prý se zabýval i jejich paděláním, ostatně za podvod v Příbrami sedí: „Měl jsem podmínku sedm let, součástí bylo také zaplatit škodu, ale platil jsem podle soudkyně málo, tak jsem si musel zbytek trestu odsedět.“ V bloku C s ostrahou, kde s ním pobývají dealeři drog, násilníci, řidiči bez řidičáků nebo drobní zlodějíčci, by měl zůstat do 7. 7. 2013. Rejda je člověk se záviděníhodným životním nadhledem, studoval knihařinu a výpočetní techniku, pracoval v logistice a řadu let vedl hospodu na Prdku. S Hlinovskou pracuje na kresbách, se Sterecem na textech a razítkách. Z nich by měla podle Rejdy vzniknout v galerii freska.
Tomáš Rejda pracuje v knihovně a vytváří kreslené vtipy.
„Sterec chtěl průzkum, co odsouzení četli za posledního půl roku. Zjistil jsem, že tady máme asi deset tisíc knížek. Oblíbené jsou ty, co vám někdo doporučí, jako Wilbur Smith, Dan Brown nebo Frederick Forsyth,“ přibližuje svůj úkol a postěžuje si, že dostávají málo novinek. Za což také „vděčí“ ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi, kterého Rejda nesnáší – mimo jiné mu vzaly jeho škrty hodinovou gáži. V base založil IAS – Ilegální antikalouskovskou stranu, a dokonce vydává legitky. „Co budu, až mě pustí, dělat, nevím. Asi budu novinář.“ Možná objevili autoři této zajímavé akce nový potenciál, neboť odsouzeným výtvarničina evidentně vlila do žil novou krev změnu do jednotvárné rutiny. Mají se snad umělci „tam venku“ bát? Uvidíme v říjnu v DOX.
