Z pódia nebyl vidět konec davu

Vůbec ne. Před začátkem jsme o tom mluvili s kytaristou Tomášem Krulichem a on tvrdil, že bude chodit patnáct šestnáct tisíc lidí. Já mu na to řekl, že spadl z višně a žije v bludu, protože bude chodit osmička. Minulé turné k desce Dole v dole, na které chodilo až patnáct tisíc lidí, bylo výjimečné a já měl pocit, že to byl náš návštěvnický vrchol.

Obrovský, z pódia jsem nedohlédl na konec davu. Také jsem si ale uvědomil, že jsme měli mít posilovače beden, aby bylo dobře slyšet i v oblasti za stanovištěm zvukaře. Po prvním koncertu v Brně jsme aparaturu posílili, objednali jsme nějaké bedny v Rakousku, ale víc udělat nešlo. Všechny ty soupravy totiž jezdí po Evropě a žádná už nebyla k dispozici. Kdybychom to tušili půl roku předtím, byl by zvuk na koncertech lepší a silnější.

Kdybych to věděl, tak bych dělal poradce všem kapelám.

Máte pravdu, hradecký koncert byl lepší. V Praze jsme byli nervózní. Když člověk hodně chce, většinou se to nějak pokazí. Navíc nám pořád říkali, abychom se dívali na kamery a tak podobně. Prostě byl to velký psychický tlak a bylo to znát. Nesedlo nám to, jak by mělo. Už se ale nedá nic dělat.

Už asi ne. Čekají nás menší města, tam asi tolik lidí nepřijde. Na koncert do Ústí nad Labem je prodaných deset tisíc lístků, do Českých Budějovic asi dvanáct. Myslím si ale, že ty koncerty budou ještě lepší než dosud, protože už nebudeme nervózní. Lze asi pochopit, že když vylezete před pětadvacet tisíc lidí, tak trochu znervózníte.

Mám pocit, že Kabát už v Česku dosáhl úplně všeho. Nevím, co by nás mohlo nakopnout. Ale je tu přece jenom jeden plán. Když jsme byli ve Finsku na Eurovizi, hráli jsme koncert v malém klubu pro pár lidí. Byli jsme nakopnutí dvakrát tolik než po velkém koncertu. Finové stáli po třetí písničce na stolech a řvali. Vůbec nám nerozuměli, ale nechtěli nás pustit z pódia. Proto jsme se rozhodli vrátit se příští rok do klubů. Chtěli bychom odjet několik koncertů a dokázat si, že to půjde i bez velkého pódia.