Článek
V čem se táborské expozice liší od sérií vašich výstav z minulého roku?
Především digitálními tisky několika částí komiksu Zámek od Franze Kafky. Pocházejí z českobudějovické výstavy, která konečně poprvé u nás začala ukazovat digitální ilustrace. Chtěl jsem, aby Zámku byla věnována celá jedna místnost, aby práce na člověka intenzivně působily.
Postavy vznikají nejprve manuálně a potom je zpracováváte digitální formou?
Přesně tak. Nejdříve si musím jednotlivé figury rozvrhnout a zasadit do daného prostředí. Musím vidět, jak ta kompozice vypadá v celku. Teprve potom mohu s vytvořeným obrazem pracovat v počítači.
Jsou kulisy vašich kreslených příběhů vymyšlené, nebo se jedná o skutečná místa?
Třeba v případě Kafkova Zámku mě vizuálně ovlivnil javornický zámek Jánský vrch v Jeseníkách, odkud pocházím. Jezdil jsem na obhlídky různých míst a hledal ideální lokality a stavby. Podařilo se mi nakonec objevit dvě zajímavá místa. Javorník, kde mě zaujal kostel, a z Branné jsem použil náměstí, hospodu a některé konkrétní domy.
Vaše komiksové příběhy jsou velmi temné až depresivní. Uměl byste udělat třeba komediální kreslený příběh?
Dílo Franze Kafky se často bere až moc vážně. Podle mého názoru jsou jeho příběhy spíše groteskní. Tam přece není všechno vážné, z Kafkova díla cítím skrytý vnitřní smích. Chtěl jsem, aby si čtenář v příběhu našel i prvky satiry. Vždy se snažím najít určitý výtvarný styl, kterým bych nejlépe vyjádřil daný příběh. Snažím se o to i v rozdělaném komiksu o Emilovi Zátopkovi.
Děláte komiks o běžci Zátopkovi?
Ano, příběh je zaměřen především na rok 1952, kdy vyhrál na olympiádě v Helsinkách tři zlaté medaile. U takhle známé postavy je důležité, aby si byla podobná, ale zároveň ji musíte určitým způsobem stylizovat, aby měla konkrétní výtvarný výraz. Ostatní postavy i barvy už si mohu upravit více podle sebe.
Je to váš první barevný komiks?
V podstatě ano, pokud nepočítám svoje staré pokusy s vodovkami, které stejně nikdo nezná. A v případě Zátopka jsem použil čtyři barvy, černou, bílou, červenou a světle modrou. Červená je tmavší, vínová. Taková, kterou používaly vojenské sportovní kluby Dukla.
V dané barvě hledám určitou atmosféru. Vínová ve mně asociuje 50. léta, socialistický realismus. Styl socialistického realismu, tedy sorela mě vždycky bavil pro svoji jasnou výtvarnou transparentnost. Stejně jako komiks nebo pop-art se uměl vyjádřit ve zkratce. Padesátá léta jsou chápána jako temná doba, ale když se člověk podívá na originální fotky, jsou na nich skvělé barvy.
V jaké fázi je práce na komiksu o Zátopkovi?
Řekl bych, že tak v polovině. Dílo by u nás mělo podle původního předpokladu vyjít na jaře příštího roku.
Pracujete ještě na jiném příběhu?
Se spisovatelem Jaroslavem Rudišem děláme na barevném komiksu o našem slavném polárníkovi Eskymo Welzlovi. Pojali jsme ho hodně groteskně, nechtěli jsme totiž vyprávět notoricky známé příhody, které každý zná. Vymysleli jsme fiktivní příběh z Welzlova důchodového věku v Dawson City. Podle toho místa se celý komiks i jmenuje.