Článek
Je tomu rok, co mi jednou v noci zavolala přítelkyně. Plačky mi vyprávěla o své kamarádce, již napadl rozvášněný dav, rozpáral jí břicho a do něj nacpal hořící hadry. Která posvátná kniha hinduismu tohle hlásá?
Indický ministerský předseda A. B. Vádžpejí omlouval tento čin jako odplatu, kterou rozezlení hinduisté vyměřili muslimským "teroristům" za upálení 58 hinduistů ve vlaku do Gódhry. Který verš Koránu požadoval usmažení těchto cestujících zaživa?
Čím více indičtí hinduisté a muslimové zdůrazňují svou rozdílnost vzájemným vyvražďováním, tím méně odlišností je mezi nimi. Konají pobožnost u stejného oltáře, tito apoštolové jednostejného zabijáckého boha, ať je tímto bohem kdokoliv.
Rok po masakru v Gódhře a následných protimuslimských pogromech ve svazovém státě Gudžarát Indie opět usrkává ze svého poháru jedu - pokřivené demokracie otrávené náboženským fašismem. V parlamentu vláda odhalila portrét Vinajaka Savarkara, hinduistického nacionalisty z doby před získáním samostatnosti, jehož stoupenci spáchali atentát na Mahátmu Gándhího. Opět nabývá na síle snaha o postavení chrámu boha Rámy ve městě Ajódhja, na místě, kde hinduistický dav roku 1992 strhl mešitu ze 16. století.
Až se ale muslimům "ukáže, kam patří", rozlije se zemí mléko a coca-cola? Nebo vyvstane nějaká nová nenávist? Budou jejím cílem lidé z kmene Adivasi, buddhisté, křesťané, dalité, pársové, sikhové? Ti, kdo hovoří anglicky? Ti, kdo mají širší rty? Jaká zvrácená představa sní o Indii bez její velkolepé anarchie mnoha kultur?
Paralely mezi současnou Indií a Německem před vítězstvím nacistů jsou mrazivé, nikoli ovšem překvapující. Mnozí hinduističtí nacionalisté přiznávají svůj obdiv k Hitlerovi. Svého Hitlera naštěstí ještě nemáme. Namísto něj máme rozvětvené uskupení Sangh Parivar, "společnou rodinu" hinduistických politických a kulturních organizací. Genialita uskupení Sangh Parivar je v jeho schopnosti být čímkoli pro kohokoli. Zatímco Višva hindú parišad (VHP neboli Světová hinduistická rada) vyzývá své členy k přípravám na "konečné řešení", premiér Vádžpejí ujišťuje národ, že se všemi obyvateli se jedná stejně, bez ohledu na jejich náboženské přesvědčení.
Pochopitelně jsme zde byli svědky všech typů pogromů - proti kastám, kmenům, náboženstvím. Roku 1984 po atentátu na Indíru Gándhíovou vládnoucí strana Indický národní kongres pokračovala v masakru tří tisíc sikhů. Je skutečností, že prakticky v každé politicky nebezpečné záležitosti - od zkoušek jaderných zbraní po veřejné střety - Kongres zasel a Vádžpejího nacionalistická BJP sklízí vzešlou odpornou úrodu.
Zatímco ovšem Kongres burcoval společenskou nenávist skrytě a s pocitem hanby, pro Sangh Parivar je rozdělování společnosti součástí mandátu. Po léta už lidem dávkuje pomalu působící jed. Stovky tisíc dětí a mladých lidí jsou odkojeny náboženskou nenávistí a zfalšovanou minulostí. Jejich učební osnovy jsou stejně nebezpečné jako ty, jež byly nalezeny v pákistánských a afghánských medresách, kde zplodily Tálibán.
Kdykoli se vystupňuje nepřátelství mezi Indií a Pákistánem, vzroste nepřátelství vůči muslimům. Indický nacionalismus ve stále větší míře znamená nacionalismus hinduistický, který se nezakládá na sebeúctě, ale na nenávisti vůči "ostatním" - nejen vůči Pákistáncům, ale vůči všem muslimům.
Vznikajícímu plíživému fašismu posluhují naše "demokratické" instituce. Každý s ním flirtuje - parlament, tisk, policie i administrativa. Kdyby libovolná instituce (včetně Nejvyššího soudu) držela neomezenou moc bez odpovědnosti, brzy bychom se dočkali omezení občanských svobod a rozšíření každodenních nespravedlností a fašismu.
Bojovat s náboženským fašismem znamená získat nazpět lidská přesvědčení a srdce. Znamená to vyžadovat odpovědnost od veřejných institucí a naslouchat bezmocným. Znamená to bojovat proti vyvlastňování a každodennímu násilí a bídě. Znamená to nedovolit, aby se novin a televizí zmocnily předstírané vášně a zinscenované hrátky, jejichž záměrem je odvést pozornost od všeho ostatního. Neznamená to zakazovat komunitně zaměřené medresy, nýbrž usilovat o to, aby od nich lidé jednou dobrovolně upustili.
Indičtí hinduističtí fašisté jako termiti nahlodali základy naší ústavy, parlamentu a soudů - páteře každé demokracie. Je ale marností obviňovat politiky a chtít po nich mravnost, jíž dosáhnout nedokážou. Nechávají-li nás indičtí politici na holičkách, je to proto, že jsme jim to dovolili.
Naši fašisté dnešní křivdy na svět nepřivedli. Každou strategii usilující o skutečné sociální změny a větší sociální spravedlnost - pozemkovou reformu, vzdělávání, veřejné zdravotnictví, spravedlivé rozdělení přírodních zdrojů - vychytrale zhatili ty kasty a ti lidé, kteří mají otěže politiky pevně v rukou. Fašističtí hinduisté se těchto nespravedlností chopili a sešikovali své lidi pomocí nejmenšího společného jmenovatele - náboženství. Lidé, kteří ztratili vládu nad svým životem, lidé vykořenění z domova a komunity, zbavení kultury a jazyka, mohou být na něco hrdí. Nikoli na něco, co dokázali, ale na něco, čím náhodou jsou. Nebo spíše na něco, čím náhodou nejsou.
Žádné rychlé řešení bohužel neexistuje. Fašismus lze přemoci, jedině pokud se ti, jež rozhořčuje, budou zasazovat o sociální spravedlnost s úsilím, které se vyrovná jejich pobouření. Pokud tak neučiníme, my obyčejní Indové se dostaneme - tak jako obyčejní občané Hitlerova Německa - do situace, kdy nebudeme schopni se podívat vlastním dětem do očí kvůli studu za to, co jsme připustili.
Š Project Syndicate, duben 2003. Z angličtiny přeložil David Daduč.