Článek
Naopak, exponáty mezi sebou navozují překvapivě kreativní dialog a téměř se vzájemně doplňují. Takže i při markantním rozdílu české a německé povahy tu přece jen existuje jakési společné kulturní Středoevropanství, ostatně jako kdysi ve středověku nebo v baroku.
Peter Angermann a Xénia Hoffmeisterová mají podobný humor i ironický výtvarný pohled na současný svět. Hubertus Hess, posedlý až fetišistickým sbíráním nejrůznějších předmětů, se svým vycpaným bažantem v kleci ze starobylého mřížoví dostává do působivé souhry s obrazy Zdeňka Berana, jejichž forma jako by byla v totálním rozkladu a stala se až barokním symbolem zmaru všech věcí čili vanitas.
Od současnosti po baroko
Peter Kampehl a Vladimír Kokolia – každý po svém – omotávají diváka sítí barevných linií, které je při bedlivém pohledu na jejich obrazy nakonec zcela pohltí. Pirko Julia Schröder si svojí instalací sprchového koutu s postmoderní nevázaností pohrává s tradicí zdejšího ducha místa čili génia loci.
Veronika Bromová upravenými fotografiemi vytváří nové mytologické příběhy, jejichž tajemným objektem je Hathořina kabelka a hlavní postavou sama autorka v roli poloobnažené pohanské kněžky.
Výstava stojí za návštěvu, škoda jen, že barokní Clam-Gallasův palác je pro expozice trochu zakletým Kafkovským zámkem. V estetickém prožitku jako by se tu umění diváku spíše vzdalovalo. V příštím roce bude mít expozice reprízu v Norimberku.
Napříč generacemi: Praha–Norimberk
Napříč generacemi: Praha–Norimberk Archiv hlavního města Prahy, Clam-Gallasův palác
do 28. října, denně kromě pondělí 10–18 hodin
