Článek
I když fundament celé prezentace tvoří obrazy, je třeba připomenout, že skulptury na výstavě dotvářejí celkový dojem. Připomínají pohanské bůžky, indiánské totemy (Rituální nádoba 2020) nebo zapomenuté části zbroje mytických hrdinů (Přilba-Gladiátor 2008).
Interiér galerie s trochou fantazie může v člověku evokovat prastarou svatyni, ve které kolem sebe na obrazech vidí milníky lidského rodu, jehož je příslušníkem.
Ovšem nevyvolává to v něm pyšnou hrdost, ale naopak hluboký stud. A s každým dalším pohledem na rozvěšená díla jako by musel znovu a znovu zpytovat svědomí.
Olej Ježíš káže dinosaurům II (2019) ve své podstatě poukazuje na moment, kdy to všechno pro naši civilizaci začalo. Světec, ozářený zlatavou aurou, promlouvá ve skalnaté krajině k barevným přerostlým ještěrkám.
Autor v jednom rozhovoru podotkl něco v tom smyslu, že to mělo stejný dopad u plazů jako u dvojnožců. Celá scéna by mohla být doplněna textem titulní písně muzikálu Jesus Christ Superstar: Bez rádia, bez novin a televize dá se lidem těžko prodat sebelepší vize.
Co lidstvo vytvořilo a napáchalo
Obraz nazvaný Před bitvou (2016) už ukazuje druh Homo sapiens sapiens v plné kráse a nahotě. Pod temně rudou oblohou plnou zlověstných ptačích stínů mašíruje, hlava na hlavě, železná armáda v zamřížovaných přilbách a s naježenými kopími.
Krajina s tankovým torzem (2015) je finální ukázkou toho, kam až nás naše rozpínavost dovedla. Na rozvalinách totiž trůní hřmotný tank. Ocelové monstrum vypadá jako diluviální ještěr nebo netvor z nějakého hororu. Pod ním stojí tak nějak sklesle fragment antické sochy.
Jako by chtěl autor poukázat na to, kam až lidstvo dokráčelo od původních antických ideálů svobody, demokracie a rovnosti. Krajina po bitvě, která se rozprostírá kolem, už jen toto absurdní a poněkud cynické divadlo dokresluje.
Dílo Jaroslava Róny ukazuje uměleckou formou všechno to, co lidstvo vytvořilo a napáchalo za dobu své existence. A zároveň poukazuje na fakt, člověk je sám sobě největším nepřítelem.
Může se vám hodit na Firmy.cz: