Článek
Petr Koudelka: Pražské halucinace
Tři jak z čítanky vystřižená romaneta, jimiž známý novinář a scenárista rozšiřuje soupisku literárních pragensií. Koudelka osvědčuje gruntovní prozaické a žánru odpovídající předpoklady: smysl pro příběh s napětím i zálibu v historii. A tak si hraje se třemi ikonami: Franzem Kafkou, Golemem a s postavou nejvíce upomínající na Svatého Xaveria - Marií Elektou. (Baset)
Z překladů
Michael de Ridder: Heroin - od léku k droze
Tak jako v dávných dobách bývalo opium šestákovým prostředkem pro úlevu těla, který se v běžné domácnosti povaloval stejně jako dnes cigarety, alkohol a prášky na spaní, nebyl původně ani heroin "junk", nýbrž běžně přijímané léčivo hrdého názvu, které se orálně(!) užívalo na nejrůznější potíže od kašle přes dušnost až po extrémní žádostivost či jiné poruchy libida.
Zázračná sloučenina zvaná diacetylmorfin, jež se roku 1898 zrodila v téže laboratoři jako aspirin, začala být démonizována až po šanghajské konferenci (1909). O zbytek se postaral meziválečný americký izolacionismus a jeho prohibiční exekutoři, jimž se podařilo heroin označit za nejnebezpečnější z návykových látek a natlouct to do hlavy většině zemí Společenství národů.
A co je oficiálně zakázáno, nemůže mít lepší reklamní visačku - takže pokoutní producenti splnili očekávání svých nepřátel. Německý farmakolog s přístupem do archívů továrny Bayer v historickém pohledu na jednoho z nejstrašidelnějších moderních džinů v lahvičce popularizuje svou někdejší diplomku nebývale ostrým pojmenováváním příčin. Kdybychom nezavírali oči před skutečnými příčinami bídy a neříkali tomu "politická korektnost", ulehčoval by heroin lidem v bolesti stejně jako před stoletím.
(Přeložila D. Sklenářová. Argo)
Neviditelná žena Antologie současného amerického myšlení o feminismu, dějinách a vizualitě
Historička umění Martina Pachmanová (1970) se léta zabývá také problematikou shrnovanou pod označení gender. Soubor úvah jejích jedenácti kolegyň (teoretiček i umělkyň) představuje jakousi základní čítanku, jejímž posláním je vysvětlit, o co vlastně v současném feminismu a v oblasti gender jde, především na příkladech z umělecké tvorby, zejména současné. Malířka a kritička Mira Schoor uzavírá například svůj příspěvek Otcovská žíla dějin:
Historička umění Martina Pachmanová (1970) se léta zabývá také problematikou shrnovanou pod označení gender. Soubor úvah jejích jedenácti kolegyň (teoretiček i umělkyň) představuje jakousi základní čítanku, jejímž posláním je vysvětlit, o co vlastně v současném feminismu a v oblasti gender jde, především na příkladech z umělecké tvorby, zejména současné. Malířka a kritička Mira Schoor uzavírá například svůj příspěvek Otcovská žíla dějin:...pokud se nepokusíme ve světě, kde žijeme, ženy nejen hledat, ale také si jich vážit, pak to bude vždy jen a jen mužský svět. Sborník je doplněn slovníčkem pojmů a medailony autorek.
Historička umění Martina Pachmanová (1970) se léta zabývá také problematikou shrnovanou pod označení gender. Soubor úvah jejích jedenácti kolegyň (teoretiček i umělkyň) představuje jakousi základní čítanku, jejímž posláním je vysvětlit, o co vlastně v současném feminismu a v oblasti gender jde, především na příkladech z umělecké tvorby, zejména současné. Malířka a kritička Mira Schoor uzavírá například svůj příspěvek Otcovská žíla dějin:...pokud se nepokusíme ve světě, kde žijeme, ženy nejen hledat, ale také si jich vážit, pak to bude vždy jen a jen mužský svět. Sborník je doplněn slovníčkem pojmů a medailony autorek.
(Přeložily Martina Pachmanová a Lucie Vidmar. One Woman Press)