Hlavní obsah

Vladimír Mišík: V písních ve středním a pomalém tempu texty vyniknou

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Před pár dny vyšla kompilace písniček Vladimíra Mišíka Královský večer, balady 1972–2010. Je na ní zhudebnění básnického odkazu Františka Gellnera, Václava Hraběte, Josefa Kainara, Jiřího Suchého nebo Jiřího Dědečka. Zčásti jsou to Mišíkovy největší hity, značný podíl připadá písním doplňujícím sestavu do promyšleného celku.

Foto: PRÁVO – Jan Handrejch

Vladimíru Mišíkovi vyšla kompilace písniček Královský večer.

Článek

Máte k baladickým písničkám s básnickými texty specifický vztah?

Mám k nim dlouhodobý vlídný vztah. Nejstěžejnější texty, které zpívám, jsou v písničkách ve středním či pomalém tempu, protože v nich dobře vyniknou. Často jde o jakési vyprávění v harmonickém kolečku, jako je to například u Variace na renesanční téma.

Geneze alba Královský večer je trochu delší. Supraphon mi už před dvěma lety nabídl, abych vydal další výběr svých písniček. Mně se do toho moc nechtělo, a když, tak jsem se spíš blížil představě, že se skupinou Etc natočíme starší písničky znovu a dáme jim současný zvuk, případně je posuneme v aranžích. Nakonec jsme se k tomu nedokopali, takže když na mě lidé ze Supraphonu začali znovu naléhat, napadlo mě připravit výběr skladeb ve středním tempu a balad. Ve svém repertoáru jich mám poměrně dost.

Podle jakého klíče jste je na album vybíral?

Snažil jsem se, aby album posluchače už po třetí písničce nenudilo. Hleděl jsem tedy například na instrumentaci skladeb, jejich náladu i to, aby na něm byly také písničky, které nejsou tak známé. Například Královský večer jsme předtím vydali pouze na singlu.

Nakonec jsme se s výtvarníkem Karlem Halounem dohodli, že album uděláme jako knížku. Líbila se mu představa, že bude vypadat jako kdysi některé knihy z nakladatelství Československý spisovatel, v nichž byla vložená cédéčka s načtenými básněmi. Verše našich autorů jsme pak nechali přeložit do angličtiny, a tím pádem se z kompilace stal artefakt.

Napadlo vás, že byste u některé písničky dnes něco udělal jinak?

Vždycky se dá něco udělat jinak. Na druhou stranu je na desce spousta písniček, u nichž by to nemělo smysl, například u Variace na renesanční téma nebo písně Stříhali dohola malého chlapečka. Při přípravě alba mi šlo především o náladu, jaká z něho půjde.

Samotného mě baví, když přijdu z nějakého ruchu domů, pustím si hudbu a zklidňuju se. Byl bych rád, kdyby k tomu někomu posloužila i má kompilace.

Foto: PRÁVO – Jan Handrejch

Vladimír Mišík střádá písničky na novou desku.

Hleděl jste na hudbu jako prostředek ke zklidnění vždycky?

Na začátku své kariéry jsem na to tak nekoukal, naplňoval mě bigbít. Pomalé písničky jsme ale měli v repertoáru už tenkrát.

Na desce jsou texty od slavných českých básníků. Se kterými jste se dobře znal nebo se znáte?

S Jirkou Dědečkem jsme už vypili spoustu panáků. Známe se velmi dobře, napsal pro nás několik textů. Setkal jsem se ale i s Josefem Kainarem. Když jsme se v roce 1971 chystali natáčet Kuře v hodinkách, řekl mi producent Hynek Žalčík, že Kainar je člověk, který by pro to album určitě napsal dobré texty. Zajeli jsme tedy na zámek na Dobříši, což bylo centrum českých spisovatelů a básníků. Josef Kainar tam byl na tvůrčím pobytu, který trval asi tři měsíce. Pustili jsme mu naše písničky, jemu se líbily, podupával si při nich a slíbil, že nám texty napíše.

To album textoval přímo na hudbu. Vy jste zase naopak s kapelou zhudebnil některé jeho básně. Máte doma nějaký jeho nezhudebněný text?

Nemám. Na albu Kuře v hodinkách je dokonce písnička Stále dál, kterou už netextoval on, protože bohužel zemřel. Text k ní napsal Hynek Žalčík, který tak učinil v kainarovském duchu.

Byly všechny Kainarovy texty pro Kuře v hodinkách v pořádku, nebo se musely později kvůli frázování upravovat?

Byly naprosto v pořádku. Kainar si zapsal na notový papír zpěvovou linku a pro ni psal texty.

Jak vznikly písničky Variace na renesanční téma a Stříhali dohola malého chlapečka?

Variace na renesanční téma přišla naprosto spontánně. Přehrál jsem si pár akordů, vybavil si báseň od Václava Hraběte a hned jsem měl i zpěvovou linku. V té době jsem hodně poslouchal barokní hudbu a v tom duchu jsem vymyslel mezihru. Původně jsme ji hráli se skupinou ČDG. Když jsme ji pak nahrávali na desku, Honza Hrubý napsal geniální aranž. Písničku Stříhali dohola malého chlapečka jsem napsal, když jsem měl chřipku a nebylo mi dobře. Nejdřív jsem si v posteli četl nějakou detektivku, ale moc mě nebavila. Pak jsem sáhl po Kainarových básních, a když jsem si četl Stříhali dohola malého chlapečka, vzpomněl jsem si, jak mě maminka v dětství nutila chodit za roh k holiči. Byl to docela nevrlý pán a já z něho byl naprosto nešťastný.

Při čtení té básně jsem se začal trochu smát, protože můj prožitek byl identický. Věděl jsem, že ji můžu zhudebnit.

Nahrajete v dohledné době nové album?

Nevím, jestli v dohledné době, ale určitě ještě nějakou desku vydám. Pomalu střádám materiál a těším se, až si dáme nějaký termín, ke kterému desku vydáme.

Reklama

Výběr článků

Načítám