Hlavní obsah
Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský spolu hrají už čtyřicet let. Foto: Barbora Hrdá

Vít Sázavský a Zdeněk Vřešťál: S Luciou Šoralovou se vrátíme k Nerezu

Skupina Neřež oslavuje dvě desetiletí existence výběrovým dvojalbem 20 let Neřež. Jako bonus k němu natočila tři nové písně, z toho po jedné s Marií Rottrovou a Luciou Šoralovou. Její zakladatelé, zpěváci a kytaristé Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský, kteří byli mimo jiné v minulosti spolu se Zuzanou Navarovou členy kapely Nerez, hovoří o tom, co bylo, i o budoucnosti.

Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský spolu hrají už čtyřicet let. Foto: Barbora Hrdá
Vít Sázavský a Zdeněk Vřešťál: S Luciou Šoralovou se vrátíme k Nerezu

Jak vlastně vznikla kapela Neřež?

Vřešťál: Nerez skončil v roce 1994 a pak jsme chvíli nic nedělali. Já následně jako producent pomáhal s nahráváním desek Jarkovi Nohavicovi, někdy v roce 1995 se ke mně připojil Vítek Sázavský a už jako tandem jsme vyprodukovali Nohavicovu nejslavnější desku Divné století. Založili jsme Kapelu a natočili album Jaromír Nohavica a Kapela – Koncert. Potom se Jarek rozhodl hrát sám a z členů Kapely vznikl v roce 1998 Neřež. Lze tedy říct, že je to pokračování Nerezu i Kapely Jarka Nohavici.

S názvem jste si příliš hlavu nelámali, jen jste do slova Nerez přidali dva háčky. Čí to byl nápad?

Vřešťál: V té době vystupovala Zuzana Navarová sólově a my se rozhodli, že název Nerez nebudeme používat, protože k té značce patříme všichni tři. Zároveň jsme ho ale chtěli trochu využít, a tak jsme přidali dva háčky. Znamená to, že jsme dva, tedy že je v tom určitý háček.

Sázavský: Kontinuita je patrná, protože principy naší práce jsou obsažené ve tvorbě obou skupin. Chtěli jsme jiný, a zároveň podobný název.

Jaké jsou ty principy?

Sázavský: Pro mě je to především autorská stránka, protože Zdeněk byl a je důležitým tvůrčím kamenem v obou skupinách. Charakteristický je i náš dvojhlas. Mě osobně vždy bavilo vícehlasé zpívání, které je typické pro obě kapely.

Vřešťál: Charakteristická je také naše žánrová pestrost. Neříkáme o sobě, že jsme stylově vyhraněná skupina. Vždycky jsme aranžovali písničky tak, že bylo jedno, jestli jsou načichlé folkem, popem, folklórem, blues nebo reggae. Když nějaký styl převáží, mění se podle toho muzikanti, kteří nás doprovázejí.

Dva protagonisté kapely Neřež, zleva Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský.

Foto: Barbora Hrdá

Neměli jste někdy pocit, že ta žánrová rozmanitost působí matoucím dojmem?

Sázavský: Vzhledem k tomu, že nejsme mainstreamová kapela, tak určitě ne. Jsme klubová parta, na naše koncerty lidé chodili a chodí jako na příjemně strávený večer, na němž žánrovost hudby není podstatná. Jde o emoce, které na posluchače přenášíme, a o náladu, jež je na pódiu i v publiku.

Vřešťál: Přestože nejsme mainstreamová kapela, již mnoho let doprovázíme na koncertech Marii Rottrovou, která je představitelkou špičkové a velice kvalitní české populární hudby. Na jejích koncertech dostáváme možnost zahrát čtyři své skladby a je zajímavé sledovat, jak se jejím fanouškům líbí. Když hrajeme s Marií, stává se z nás jakýsi akustický mainstream a funguje to dobře.

Marie Rottrová nazpívala na vaše výroční výběrové album duet…

Vřešťál: Napsal jsem milostnou, až trochu erotickou píseň a požádal ji, jestli by ji se mnou nenazpívala. Ujala se toho a duet Světla v očích zazpívala naprosto senzačně. Na desce je i nově natočený hit Já s tebou žít nebudu, v kterém s námi zpívá Lucia Šoralová.

Vy dva jste v kapele Neřež dvacet let. Vždycky to mezi vámi klapalo?

Sázavský: Naše spolupráce byla vždy přínosná právě proto, že nikdy nebyla plytká a přímočará. Během let mezi námi došlo k mnoha vzruchům, ať už pozitivním, nebo negativním. Všechno, co se stalo, nás obohatilo, a myslím si, že na výbuších emocí, k nimž mezi námi také docházelo a dochází, jsme mohli růst a spolupráci zdokonalovat. Bez nich by to nebylo ono.

Vřešťál: Hrajeme a tvoříme spolu už čtyřicet let a vždy jsme si naši spolupráci zpestřovali. Kdo se může pochlubit tím, že hrál po boku Zuzany Navarové, Jaromíra Nohavici, Marie Rottrové, Katky Koščové nebo Lucie Šoralové? Nenudíme se, naše umělecké partnerství nepostrádá emoce a změny.

Čili šlo o šťastné setkání?

Sázavský: Zcela určitě. Před čtyřiceti lety nás seznámil společný kamarád. Věděl o nás, že oba brnkáme na kytary. Sešli jsme se poprvé ve vysokoškolské menze ve Voršilské ulici v Praze, vyměnili si telefonní čísla, začali spolu chodit na pivo a také hrát. Po pár týdnech jsme vyrazili do hudebního světa jako duo Vřešťál – Sázavský. Brzy jsme vyhráli jednu písničkářsko-humoristickou soutěž. Později se k nám přidala Zuzana Navarová a vznikl Nerez. Vyhráli jsme festivaly Porta a Vokalíza a měli pocit, že všechno jde úplně samo a život je sladký a jednoduchý.

Vřešťál: Vůbec nezávidím současným mladým kapelám. Přijde mi, že když se chtějí prosadit, musí se co nejvíce podobat těm ostatním. My se tenkrát snažili být co nejvíce odlišní, a to na nás možná bylo zajímavé. Lidi na nás začali chodit, protože jsme přinášeli něco nového.

Jaké jsou vaše další plány?

Sázavský: Paradoxně až tak nesouvisí s kapelou Neřež. Rozhodli jsme se vzkřísit Nerez a postu zpěvačky se v něm ujme Lucia Šoralová. Má k jeho písničkám velice blízko, zamilovala si je už jako malá holka, hezky o nich mluví a výborně je zpívá. Když si vezmeme, že opět existuje autorsko-interpretační úderka dvou mužů a jedné ženy, kteří spolu tvoří a interpretují písničky, blížíme se k momentu, kdy z názvu Neřež zase dáme pryč háčky a bude tu Nerez.

Vřešťál: Mám pocit déja vu. Když s Luciou připravujeme písničky, je to velmi podobné způsobu, jakým jsme s nimi pracovali se Zuzanou Navarovou. Strašně se těším, až se objevíme na koncertních pódiích.

Sázavský: Máme před podpisem nahrávací smlouvy s velkou vydavatelskou firmou a roztočené nové album, které by mělo vyjít na přelomu letošního a příštího roku. A obklopili jsme se velice mladými muzikanty. Co víc si přát.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků