Článek
Jako by si napůl ruské, načtvrt německé a české západočeské město stále neuvědomovalo potřebu divadelního domu, jednoho z nejkrásnějších u nás, který by se soustavně umělecky prosazoval v českém, ale raději - s ohledem na složení obyvatel a podnikatelů - hned v mezinárodním kontextu.
Vary mají v této chvíli jeden z nejmladších a nejkvalitnějších činoherních souborů. Recidiva vražedné myšlenky, že by městu stačila stagiona, způsobuje ale, že město o té kvalitě i o dalších aktivitách svého divadla neví takřka nic.
Přijdou mladí do divadla sami?
Hned po premiéře minulou středu byly vysloveny pochybnosti, že by pedagogové zdejších středních škol doporučili svým studentům expresívně sžíravé scénické zamyšlení o sebešalbě člověka, o "okoušení všech stromů života", o "naprosté neužitečnosti veškerého umění", o cestách, "jež všechny vedou k jedinému - k deziluzi", ale i o jediné pravdě, že vlastní svědomí přes všechnu neřestnost, nestoudnost a morbidnost člověka - ošidit nelze.
Karlovarský divadelní katapult
Bouřit by se mladí lidičkové v Karlových Varech měli. V jejich městě se právě narodila jedna z nejlepších inscenací divadelní sezóny, a to prosím myslím v kontextu Čech a Moravy. Je to všechno blízké Stevesonovu dr. Jakkylovi a panu Hydovi i Kafkově Proměně, Balzacově Šagrénové kůži... Sžíravě ironické ke společnosti, sebeironické k tvorbě hodnot.
Mimořádné kvality inscenace
Jinak než protestující a sebezničující cool dramatikou dokázal Dočolomanský s hereckými vrstevníky mladých Karlovaranů vyjádřit kultivovaně, exponovaně, přesnými režijními a náročnými hereckými prostředky, vztah ke světu. S postmoderně členitou, účelnou a zároveň fantazijní scénou Markéty Oslzlé, s extravagantními kostýmy Barbory Erniholdové a s nervní, generačně příbuznou muzikou Ivana Kurze.
Mimořádně emotivní, dramatické napětí příběhu o portrétu, který vlastním proměňováním odráží stav duše díky tomu fyzicky nestárnoucího portrétovaného, jejž nakonec zabíjí, aby se podobizna Graye mohla zaskvět v původní kráse, naplňuje plejáda nových tváří.
Najít konečně své divadlo
Šanci na fanklub studentek má dozajista představitel Graye Matej Matejka, do detailu naplňující Dočolomanského pojetí hereckého divadla. Na jevišti září představitelka Pattiové Sasha Lazatu. Výkony Pavla Lišky (dekadentní Lord Henry Wotton), Radka Bára (malíř Basil Hallward), Elišky Vavříkové (Sibyla Vaneová, později Děvka) a mnoha dalších mladých herců a hereček jsou překvapivě vyzrálé. Kdybych na to měl čas, šel bych do karlovarských škol a na městský úřad za jejich mladé, skvostné divadlo agitovat i orodovat.
Městské divadlo Karlovy Vary - Oscar Wilde: Dorian Gray.
Městské divadlo Karlovy Vary - Oscar Wilde: Dorian Gray. Přeložil J. Z. Novák, dramatizace a dramaturgie Petr Michálek.
Režie Viliam Dočolomanský, hudba Ivan Kurz, scéna Markéta Oslzlá, kostýmy Barbora Erniholdová.