Ve Švandově divadle má naděje z buku křídla, srdce z dřeva lipového

Možná je přenášení témat z devatenáctého století do našich časů jen divadelním nešvarem, možná hledáním, když není dost velkých současných příběhů. Dramatici holt buď nejsou, nebo si o současných střetech, v nichž by nutně museli reflektovat vyprázdněnost naší doby, psát netroufají. Budiž – Crash u potoka tedy.

Hlavní ženskou hrdinku, bohabojného a silného sirotka Evu (Martina Krátká), proměnili Gombár se spoluautorkou scénáře Martinou Kinskou na adoptivní dceru, stejně ale jako v románu oduševnělou, sečtělou. A Štěpána (Patrik Děrgel), lehkovážného, láskou ale nakonec napraveného mládence z prabábou prokletého rodu - na herce a bigbíťáka.

Časově rozměrný román soustředil Gombár do svatebního dne, v němž se rodiny nevěsty a ženicha potkávají na oslavě. Od začátku visí však v prostředí útulného podhorského penzionu napěti. Pomalu začnou na povrch vyplouvat osoby a hříchy minulosti.

Dneska už u potoka nikdo nevztyčí "smírčí“ kříž, tím spíš z hlubin časů prosakují ony vytčené třesky, krachy, srážky… Ano i na zhroucení dojde, v případě majitele penziónu (Stanislav Šárský).

Od Světlé „opsali“ autoři podivínského ženichova bratra (Marek Pospíchal), v opozici proti všem, zakomplexovaného – a na drogách. Sociálně nerovné partnerství rodičů ženicha (Petra Hřebíčková, David Punčochář) a velkohubost strýce (Tomáš Pavelka), považte, ministerského řidiče, kontrastují s klidem a lékařskou pracovitostí rodičů nevěsty (Apolena Veldová, Miroslav Hruška).

Nechybí ani zakyslá, staropanenská dcera majitele penzionu (Kristýna Frejová), vitální a o právo na chlapa se svářící famme fatale (Zuzana Onufráková), farář, klidná síla (František Segrado) a nesourodý přílepek, akordeonistka Jana Bezpalcová.

Hudební plán Davida Rottra nicméně je erbovním znamením kvality inscenace stejně jako interiér penzionu Evy Jiřikovské. Téma je vyzývavě duchovní: zásluhou hereckého výkonu Krátké, ohlasů lidových písní spíše karpatské oblasti (vybral Gombár) a Naděje s bukovými křídly Jana Skácela, básníka, kterého je dobré vytahovat z obecně přehlíživého zapomnění naší nevzdělané epochy.