Článek
„Myšlenka osoby, která se ustaví poslem božského a hlasatelem veškerého vědění, se objevuje ve všech dobách,“ uvedl v rozhovoru s Pieterem D’Hooghem . „Ve světě, kde lidé hledají smysl života, vždy najdete osoby, které propagují definitivní odpověď. V západním světě jsme do toho pravděpodobně méně zapojeni v náboženské rovině, nicméně si všimnete, že přítomnost strachu a beznaděje znovu vystupuje na povrch a náboženství zase získává více příznivců,“ dodal choreograf.
Vandekyebus vysvětlil, proč tomu tak je: „Kdy máme rádi Boha? Když ho potřebujme. To se děje přesně v dobách krize, v nichž je vždy pár lidí, kteří využijí situace, aby se ustavili zvěstovateli všech odpovědí. Falešná proroctví se prolínají s nemožností splnit sliby o vykoupení i pravdami. Takoví spasitelé manipulují humanitou v jejím nejslabším okamžiku.“
Záběr z Mockumentu o novodobém spasiteli
Idea představení je stará a inspiroval ho k ní film: „V Mockumentu o novodobém spasiteli jsem přenesl na scénu jednu z mých nejstarších idejí. Když jsem na konci osmdesátých lez viděl Scorseseho Poslední pokušení Krista o posledních dnech Ježíše, tento biblický příběh mě fascinoval. Od té doby jsem si pohrával s nápadem na dílo, které by posouvalo, překrucovalo.“
Vysvětlil, proč mu to trvalo tak dlouho: „Náboženství není jednoduché a křišťálově čisté téma. Myslím, že je důležité dokonale znát téma, kterému se věnuju, a dát si čas na jeho prozkoumání. Během let jsem se do něj hlouběji ponořoval. Prošel jsem si apokryfy, což jsou příběhy, které byly součástí Bible, ale pak byly zcenzurovány. Díval jsem se dál za křesťanství a mezi různými náboženstvími jsem našel stejně tak kontrasty, jako podobnosti. Fenoménem, který se objevuje v mnoha náboženstvích, je přítomnost nebo čekání na mesiáše či spasitele.“
Taneční představení se však neodehrává v přítomnosti, ale v budoucnosti, což mu dává přesah. „Nejsem někdo, kdo otevře noviny, čte o nějaké události a pomyslí si - udělám o tom představení. Pálení vlajek anebo proklamování extrémních postojů o dnešní společnosti na scéně je příliš spojené se současností, ale pracovat s možnou budoucností, i když to není skutečná budoucnost, vám dává svobodu ohledně času a místa. Zbavit se jasného uspořádání v příběhu dává volnost v přístupu ke kritickému tématu, jako je náboženství, z lidského pohledu, umožňuje zbavit se současných společenskopolitických podtónů. Zacházíme s náboženstvím jako s produktem vytvořeným člověkem, a to sci-fi umožňuje mimořádně dobře,“ sdělil a uvedl další inspirační zdroj, spisovatelku sci-fi Ursulu Le Guinovou.