Článek
Jste klavírní duo. Kdy a proč jste se rozhodli hrát na klavír?
José Enrique Moreno Gistaín: V našem vztahu ke klavíru jsou důležité dva momenty. První je doba, kdy jsme začali hrát. Byli jsme malí, piano pro nás byla obrovská fascinující hračka. Jak jsme dospívali, uvědomovali jsme si, že klavír je úžasný nástroj, který nám umožní komunikovat s jinými dobami, jinými kulturami a lidmi. Dokonce je to způsob, jak se dotknout sám sebe. Protože jsme bratři, měli jsme možnost tento vztah prožívat společně. Nyní jsme oddáni společnému pátrání, studiu a objevování nekonečného světa zvuků, který je klavír schopen vydat.
Jste dobří i ve hře na nějaké další hudební nástroje?
Juan Fernando Moreno Gistaín: Na jiné nástroje nehrajeme, ale mnoho z nich jsme studovali, abychom zjistili, jaké mají možnosti a jak v nich vzniká zvuk. Někdy je potřeba, aby piano znělo jako kytara, baskytara nebo jako orchestr. Často hrajeme orchestrální kusy a studujeme je z perspektivy instrumentální bohatosti.
Má klasická hudba ve vaší rodině tradici?
José: Nebyli v ní žádní profesionální hudebníci, ale hudbě a kultuře se v naší rodině vždy dostávalo nejvyšší pozornosti. Máme štěstí, že je velmi svobodomyslná a vždy nás hodně podporovala.
Hrajete hudbu mnoha klasických skladatelů. Koho máte nejraději?
José: To je zásadní otázka, ale téměř na ni není možné odpovědět. V určitém životním období vás fascinuje nějaký skladatel a jeho dílo, jindy se zaměříte zase na někoho jiného. Nicméně existují skladby, které provokují fantazii emocionálně i intelektuálně, a potom máte pocit, že se vám nikdy moc nevzdálí.
Máte v repertoáru i skladby českých skladatelů?
Juan: Jsme velcí milovníci české hudby a skladatelů. Jejich příspěvek k historii hudby je výjimečný, česká hudba je významnou součástí klavírního repertoáru. Hrajeme Dvořáka, Martinů, Janáčka, Smetanu a další. Zajímá nás hudba starých mistrů Dusíka a Voříška a sledujeme i hudbu, která vzniká dnes. Mezi českou a španělskou hudbou je silná korelace. Obě čerpají z tradiční hudby ve snaze zevšeobecnit jednotlivost. Obě vyžadují velkou přesnost v rytmu a důrazu.
Klavíristé se hodně učí z nahrávek Firkušného a obdivují pojetí zvuku a hry Ivana Moravce.
Koncertujete po celém světě. Liší se nějak odezva publika v různých zemích?
José: Reakce je jiná pokaždé, protože i interpret je pokaždé něčím jiný, klavír je jiný, liší se i prostor a akustika. Také publikum v jednom městě je trochu jiné, když hrajete v jiném sále. Je rozdíl hrát v malém, nebo velkém sále, něco jiného je hrát ráno a odpoledne.
Ale možná vůbec nejzajímavější na hudbě je, že promlouvá přímo k pocitům a každý může přijmout její poselství bez ohledu na to, kde je.
Skládáte vlastní hudbu?
José: Stále se o skladbu zajímáme, ale v současné době svou tvorbu na koncertech nehrajeme. Většinou hrajeme orchestrální hudbu přepsanou pro klavírní duo. To často vyžaduje kompletně přestavět některé pasáže nebo revizi přepisu. Při tom má člověk pocit zodpovědnosti, aby vybral ty správné noty, ale zároveň máte úžasný pocit svobody a kreativity.
Je pro vás něčím zajímavá současná populární hudba?
Juan: Rozhodně! Především nás k ní pojí zvědavost. Dnes můžete doma poslouchat hudbu z celého světa. Stovky stylů a hudebních způsobů spolu dohromady žijí. Hranici mezi vážnou a takzvanou populární hudbou bylo vždy těžké definovat, a dnes je to ještě těžší. Žijeme ve světě, ve kterém musíte mít nastražené uši a můžete všude kolem objevit úžasnou hudbu.
