Článek
Příběh íránského uprchlíka, který se stal v roce 1988 kvůli byrokratickým průtahům zajatcem pařížského letiště a dodnes tam prý žije, inspiroval scenáristy Saschu Gervasiho a Jeffa Nathansona k napsání moderní pohádky, jejímž hrdinou je ztroskotanec, osamělý v místě zaplněném tisíci lidí. Režie se ujal Steven Spielberg.
Film inspirovaný skutečným příběhem
Viktor Navorski (Tom Hanks) přiletěl na newyorské letiště z fiktivní postkomunistické země Krakozie. Mluví podivnou slovanskou řečí a anglicky umí říct jen tolik, kolik předpokládá, že bude potřebovat: "Zavolejte mi žlutý taxík a dovezte mě do hotelu Ramada Inn." Tuhle větu opakuje letištním úředníkům neúnavně i ve chvíli, kdy mu sdělují hodně špatnou zprávu: zatímco cestoval, vypukl v jeho zemi převrat, a dokud se situace nestabilizuje natolik, aby Spojené státy novou Krakozii uznaly, je pan Navorski pro zemi pruhů a hvězd nepřijatelný. Vstoupit na její půdu nemůže a nemůže se ani vrátit.
"Technicky ta země neexistuje. Jste občan odnikud," vysvětluje letištní úředník Dixon a spíš pro sebe dodává: "Zdá se, že s takovou situací systém nepočítal." Jediné řešení je nechat Viktora v letištním terminálu a naznačit mu nelegální cestu ven: pak sice bude následovat zatčení, ale to už se Dixona, čekajícího právě na povýšení, netýká.
Uplyne den první, druhý, dvacátý a Viktor zůstává. Ne, že by nechtěl ven, jen nerozumí a neumí udělat to, co mu Dixon jasnými slovy "naznačuje". Přitom už nejde jen o nerozumění jazyka...
Zoufalec a krásná letuška
A zatímco Dixon ve svém byrokratickém mozku jen pomalu a těžko chápe, že tohoto břemena se nezbaví, Viktor se začíná v prostředí zabydlovat: počáteční neschopnost verbálního dorozumění nahrazuje schopnost dorozumění lidského a tam, kde mozek situaci řešit nedokáže, si instinkt a srdce poradí mnohem snáz.
S těmi, k nimž má nejblíž, protože i pro ně je Terminál svého druhu jediným životním řešením, nalézá společnou řeč, důležitější než angličtina, jíž pomalu začíná vládnout. Z občana odnikud se stává pohádkovým hrdinou, ztělesněním tužeb i strachů mnoha z těch, kdo ho míjeli bez povšimnutí tak, jak mnohdy míjíme to lepší, co je nám tento svět schopen nabídnout v nás i kolem nás.
Steven Spielberg si tak jako vždycky i tentokrát doslova vyhrál s každou scénou. Prostředí mistrně vystavěné letištní haly, kde "nahoře" a "dole" má zjevný i symbolický význam, využil jak k situačním gagům (není jich mnoho a nejsou ve filmu tím nejlepším), tak k vyjádření závažnějších tónů filmu. Pevně se přitom opřel o další brilantní výkon Toma Hankse, který prakticky nezmizí z plátna.
Trochu jiná pohádka
Pro Viktora Navorského sáhl do herecké výbavy, kterou si pořizuje od Forresta Gumpa přes Trosečníka až sem - a znovu ji o kousek obohatil. Catherine Zeta-Jonesová v roli letušky a Viktorovy lásky je sice především krásná, ale bez hraní to také není.
Díky pohádkovému ladění celého filmu mu pak lze odpustit i místa, kde snad až příliš tlačí ve vyrábění emocí na pilu (zastavení letadla napřaženým smetákem apod.). Celkově nelze říci, že by byl Terminál výpovědí nejsilnější ani ztvárněním nejatraktivnější ze Spielbergových filmů. Na to je snad přece jen příliš pohádkový a zároveň natočený příliš starosvětsky, v relativně pomalém tempu a bez velkých obrazových efektů.
Jako by se Spielberg s přibývajícími lety sám usazoval, zabydloval ve světě, kde víc než o trhání rekordů jde o vyprávění na dobrou noc - a hezké sny. Nicméně sděluje srozumitelným a působivým způsobem vážné věci o tomto světě a je přitom rozhodně zábavný. Kdoví, co víc si lze vůbec přát a koneckonců kdoví, čím tvůrce Čelistí, E.T. Mimozemšťana, Schindlerova seznamu a dlouhé řady dalších filmů diváky příště překvapí.
Terminál, USA 2004
Režie: Steven Spielberg, scénář: Sascha Gervasi a Jeff Nathanson, kamera: Janusz Kaminski, hrají: Tom Hanks, Catherine Zeta-Jonesová, Stanley Tucci, Chi McBride a další.