Článek
Tolkien se nejdříve pohádal s vydavatelstvím George Allen & Unwin, což vedlo k tomu, že knihu v roce 1950 nabídl firmě Collins. Tamější redaktor ale rozhodl, že dlouhý román „nutně potřebuje proškrtat“. Tolkien je znovu vyzval, aby to vydali v roce 1952, Collins však odmítl. Tolkien se poté zklamaně vrátil k Allenovi a Unwinovi a řekl jim, ať z toho vydají „jakoukoliv část“.
Kniha byla rozdělena na tři díly a vydána po dlouhém váhání a přípravách až v roce 1954. Postupně se sice stala komerčně úspěšnou, ale to trvalo roky, Tolkien se rozhodně nestal přes noc milionářem.
Recenze byly smíšené. Některé už tehdy předpovídaly, že půjde o obrovský fenomén (např. The Sunday Times), ale jiní v románu viděli přihlouplou fantasy pro děti. Edmund Wilson například tvrdil, že jde o „brak pro mládež“, a vyčítal zcela nepochopitelně autorovi malou představivost. Maurice Richardson napsal, že je to infantilní dílko, a vyzval všechny dospělé světa, aby se spojili proti této invazi infantility. Ještě o mnoho let později se historik Peter Godman nechal slyšet, že jde o zábavu pro malé děti.