Článek
Skupina Modern Talking ukončila činnost před deseti lety. Proč jste se tak rozhodli?
Protože jsme spolu nevycházeli. S Dieterem Bohlenem jsem si nerozuměl. Když spolu dvě osobnosti dlouhodobě dobře nevycházejí, je přirozené se rozejít. Měli jsme na většinu věcí rozdílné názory, uvažovali jsme úplně odlišně. Byli jsme natolik rozdílní, že jsme to museli skončit.
S Gorbačovem přišla glasnosť a perestrojka, trochu Rusko otevřel Západu a my jsme byli jedni z prvních, kdo tam směli prodávat desky
Jak jste spolu s tak rozdílnými povahami vycházeli celá ta léta předtím?
Víte, když začínáte kariéru, je to jednodušší, a když máte takový úspěch, jako jsme měli my, vezete se na jeho vlně. V tu chvíli není tak důležité, jak moc jste rozdílní. Ale když spolu pracujete tolik let a musíte spolu trávit mnoho dní ve studiu, v jednom autě, bydlet na hotelu nebo dělat společné rozhovory, rozdíly vyplují na povrch a projevují se velmi tvrdě.
Jste dnes se svým bývalým kolegou Dieterem Bohlenem v kontaktu? Sledujete jeho nynější práci?
Ne, už ne. Vedeme své životy, máme každý vlastní kariéru. Je to tak o moc lepší.
Vy sám nahráváte sólová alba. Poslední se jmenuje Strong a podle stránek Wikipedia vyšlo nejdříve v Rusku, kde prý máte hodně příznivců. Čím si vysvětlujete, že máte tak dobré zázemí právě v Rusku?
Mám pocit, že mám dobré zázemí nejen v Rusku, ale ve všech východoevropských zemích. Myslím, že to je dáno historií. Poprvé jsme do Ruska přijeli, když se měnil režim. S Gorbačovem přišla glasnosť a perestrojka, trochu Rusko otevřel Západu a my jsme byli jedni z prvních, kdo tam směli prodávat desky. Prodali jsme jich tehdy mnoho miliónů. Lidé v Rusku mi říkají, že se jim tehdy měnil život a hrála jim u toho hudba Modern Talking. Netvrdím, že jim změnila život naše hudba, ale zněla jim u té změny v hlavě. Takže si tu dekádu s námi spojili.
Zpíváte na svých koncertech i písničky od Modern Talking?
No jistě, lidé si je přejí slyšet. Hlas je můj nástroj a mám štěstí, že je téměř stejný, jako byl před třiceti lety. Snažím se koncerty jednou za čas obměňovat, přidávat i nové písničky, ale nakonec vždycky musím zazpívat hity od Modern Talking. Je to důležitá součást mého života.
V osmdesátých letech byla v Evropě kolem vaší skupiny doslova mánie. Vzpomínáte si na nějaké zajímavé situace s fanoušky?
Hodně lidí přicházelo k mému domu, což se děje i dnes. Některým fanouškům to za to stojí. Jezdí také na Ibizu, kde mám dům a trávím tam část roku. Nejdál zašla slečna, která za mnou přijela z Maďarska a neměla peníze na návrat do Budapešti. Neměla ani na hotel. Tak jsem jí zaplatil noc v hotelu a druhý den kontaktoval ambasádu, aby jí pomohla. Bál jsem se jí dát na cestu zpět peníze, protože kdyby to řekla kamarádům, měl bych druhý den před domem stovky podobných fanoušků. Nicméně ona si nechala zaplatit cestu od ambasády, ale peníze zjevně použila jinak, protože za týden se objevila znovu. Chtěla si mě prostě vzít. Na rozdíl ode mě se jí to zdálo jednoduché. Tehdy už jsem jí odmítl pomoci a odkázal ji, ať si na ambasádu tentokrát dojde sama.
Které písničky od Modern Talking se podle vás skutečně povedly?
Nevím, které jmenovat. Berte to tak, že jsem za svůj život nahrál několik set písní. Jsem každopádně rád, že mám na koncerty z čeho vybírat a můžu mít hity, novinky nebo třeba vytáhnout zapomenuté kousky. Je to dobré pro dramatickou stavbu koncertu. Přijde mi to lepší než z toho dělat jen best of. Do neohraných písní, které nikdy nevyšly jako singl, se lidé více zaposlouchají.
Co si myslíte o současné pop music?
Rád poslouchám mladé umělce, nejčastěji v autě. Díky internetu a internetovým rádiím je to pestřejší. Máte šanci slyšet mnoho různých žánrů, mačkáte tlačítko a posloucháte nejrůznější hudbu. Dnes už není jasná červená čára, která by oddělovala hlavní proud, jak to bylo v naší době. Je to zajímavé, hitparády ovládají nejrůznější žánry, v top 10 může být klidně zastoupeno deset různých stylů. Otvírají se stále širší hudební horizonty, bystří to mozek. Za nás to bylo jednodušší. V 80. letech, kdy jsme byli slavní, frčel eurodance. Poslouchali ho skoro všichni a podle toho vypadaly hitparády.