Článek
Působivá je samotná scéna, kdy vás obklopuje dvanáct zapnutých ventilátorů postavených do kruhu. Co symbolizují?
Jsou zdrojem nové energie, přinášejí čerstvý vzduch, ale dokážou i zchladit a uklidnit hlavu, která přemýšlí o mnoha tématech současnosti. Zároveň pro mě symbolizují zajímavý kontrast, kdy se můžete před vichrem schovávat, nechat se vánkem nést, brát věci, které přináší, tak jak jsou, anebo naopak proti větru bojovat.
O čem konkrétně jste přemýšlela?
Jak to říct co nejjednodušeji? Je to představení o ženské síle, o ženské energii, magii a odvaze. O tom, proč ženy nebývají aktivními hybatelkami, a pokud ano, tak za to bývají různě trestány. Ženy nevládnou svaly. Jejich síla spočívá v jemnosti a citu.
Uvažovala jsem o našich předcích, chtěla jsem poznat své kořeny a oslavit velkou moudrost, kterou si ženy po stovky let předávaly a na kterou v moderní době zapomínáme. Některým lidem pomáhá jóga, jiným třeba čarodějnický rituál k tomu, aby se napojili na to staré vědění.
Údajně vás inspiroval text zabývající se postavením žen a mužů ve světě kouzelníků. Proč právě eskamotéři, mágové, iluzionisté?
Článek se ke mně dostal celkem náhodou. Poslala mi ho má kamarádka. V kouzelnickém světě hrají muži většinou hlavní roli, mají kontrolu a moc nad ženami. Ty jsou obvykle štíhlé mladé asistentky. Ideál krásy.
Před patnácti lety jsem začínala jako kouzelnice. Celkem rychle jsem zjistila, kolik sexismu na téhle scéně panuje, jak je těžké pro ženu se prosadit. Muži výrazně dominují. Kouzelník navíc bývá chápán převážně kladně, kdežto čarodějnice mívají negativní konotace.
Mluvíte o sexismu. Jak jeho projevy vnímáte dnes v porovnání s dobou, kdy jste začínala?
Vidím pozitivní progres. Ženy se dokážou víc prosazovat, jsou víc slyšet, ale rovnost s muži ještě nevidím. Přece jen se bavíme o změně přístupu ve věci, která byla stovky, tisíce let daná. Společnost to bude stát ještě nějaké úsilí a práci, než se postavení žen a mužů vyrovná.
Věnujete se také pantomimě a černému divadlu. Proč jste zvolila tanec jako způsob uměleckého vyjadřování?
Pohybem dokážu vyjádřit své nejniternější myšlenky. Ve svých performancích ráda pracuji s různými objekty, které umějí vytvářet vizuální iluze nebo jinak zvláštně vypadají. V tomto případě si pohrávám také s tíhou kamenů a lehkou průsvitnou látkou, která se z ní snaží vymanit. Tohle představení není jen o mém pohybu a těle. Je také o symbolech, o jejichž významech mohou diváci sami volně přemýšlet.
Původně jste tuto myšlenku chtěla rozvíjet v živé divadelní performanci. Čím se od ní film liší?
Bohužel tohle byla na začátku loňského roku jediná možnost, jak projekt realizovat. Film je kompromis a zároveň víc než jen dokumentace mého vystoupení. V té době během pandemie prostě nebylo možné naplánovat v divadle premiéru.
Původně měli diváci sedět dokola v kruhu okolo ventilátorů, které mě obklopují. Měli být opravdu velmi blízko a stát se součástí mého rituálu. Měli cítit proudící vzduch. Ve filmu tento dojem nahrazuje dokolečka kroužící kamera.
Jaké máte v Česku další plány?
Oceňuji pražskou a vůbec českou taneční scénu. Je speciální a na rozdíl od berlínské velmi intenzivní. Kulturní výměny jsou obohacující, a tak doufám, že v nich budu moci pokračovat.
Přeji si, aby nezůstalo jen u filmu a abych mohla ukázat své vystoupení naživo. Teď plánuji festivaly. Snad to vyjde.