Článek
Umělci jako Chuck Close, Richard Estes, Don Eddy nebo Ralph Goings začali svými obrazy konkurovat barevné fotografii a divákům předváděli ekvilibristiku výtvarných iluzí.
Nový styl si vyžádal i nové techniky práce, zejména v použití tzv. americké retuše, což je nanášení barvy pomocí stříkací pistole, což dovoluje hladkou malbu bez viditelných tahů, které zanechává klasická malba štětcem.
Kulturní vliv USA byl tak silný, že kouzlu nového amerického umění podlehla řada Evropanů (u nás třeba Theodor Pištěk) a slavná německá přehlídka současného umění Documenta v Kasselu se v roce 1972 stala triumfem hyperreality.
Malíři měli záhy řadu mecenášů – v Evropě to byl především Peter Ludwig, čokoládový král z Porýní, z jehož sbírky pochází drtivá většina exponátů shromážděných ve Vídni.
Ludwig měl dost finančních prostředků, aby si opatřil ta nejreprezentativnější díla, která dodnes najdeme ve všech přehledech poválečného moderního umění. Kromě obrazů jsou ve Vídni zastoupeny i plastiky.
Nejvíce pozornosti poutá americký sochař John de Andrea, který často modeloval nahé dívky a jehož nápodoba reality vyvolává přímo intenzivní potřebu přesvědčit se hmatem o tom, zda figura není opravdu živá. Jeho konkurent Duane Hanson se ve Vídni chlubí realistickými figurínami hráčů amerického fotbalu a bezdomovci, kteří vypadají tak přesvědčivě, že by jim člověk hodil pár drobných.
V MuMoKu však nejde jen o bilanci jednoho úzce vymezeného směru amerického poválečného umění. Organizátoři nabízejí široké srovnání s různými realistickými tendencemi v západní Evropě, jako byla třeba nová figurace a la David Hockney, a také konfrontaci se současnou superrealistickou fotografií, jak ji dělá v téměř billboardových rozměrech Thomas Ruff nebo Thomas Struth.
Co je však nejzajímavější, je naznačená vazba mezi hyperrealismem a americkým pop-artem, dokumentovaná na výstavě v mnoha různých podobách. Diváci tu díky tomu najdou mnohá nejslavnější díla Andyho Warhola, Roye Lichtensteina, Jamese Rosenquista, Jaspera Johnse a Toma Wesselmanna.
Hyperrealisty a pop-artisty spojuje stejné okouzlení americkou velkoměstskou civilizací, jiné jsou jen použité výtvarné prostředky. MuMoK nabízí výstavou Hyper Real velmi poutavou podívanou, kterou by si neměli nechat ujít ti, kteří nyní do Vídně míří za Fridou Kahlo nebo za Michelangelem, což jsou dvě konkurenční výtvarné atrakce předvánoční Vídně.