Článek
Díky tomu, že se autor striktně nedrží pouze klasické malby, může si dovolit překračovat hranice nejen výtvarné, ale také ideové. Dokonce by se dalo říci, že prostřednictvím svých děl hledá cesty, kterými by se vymanil z předem nalinkovaných cest. Chce sice šokovat, ale není to jeho primární touha, spíše prostředek dostat pozorovatele pomocí určité šokové terapie do dalších dimenzí.
Dílo Můza Jana Opolského představuje symbolickou bránu, kterou návštěvník vstupuje do autorova světa. Velkoformátová práce, na které převládají červená a černá, tedy barvy krve a smrti, zobrazuje polozapomenutého symbolistického básníka a krvavou múzu s krvavými slzami, která ho drží v náručí. Jako by do tohoto díla tvůrce implantoval vše, co návštěvník uvidí i na dalších obrazech.
Pandemonium je galerií portrétů autorů temných románů, nad nimiž trůní templářská modla Bafomet s kozlí hlavou, Loď bláznů II představuje takřka boschovskou variaci a Černá Madona zlověstnou blasfemickou světici s make-upem à la Gene Simmons z kapely Kiss.
Smrt u jezera si už vystačí jen s černou a bílou barvou. Díky tomu působí celková kompozice opravdu děsivě. V prvním plánu je smrtka vyjádřená klasickou formou, tedy vybělenou lidskou lebkou v černé kápi, zatímco za ní se rozlévá šedobílá hmota s bledým světlem nad hladinou. Nepřipomíná vodu, ale roztavené olovo tekoucí nekontrolovaně všude kolem. Zdobený stříbrný rám už celému dílu dává punc starobylého gotického plátna, které by mohlo viset stejně dobře v postmoderní galerii, jako nad krbem v rezidenci herce Bély Lugosiho.
Každé z vystavených děl představuje jeden samostatný infernální příběh. Ovšem na druhou stranu nestojí izolovaně samo o sobě, ale vytváří s ostatními pracemi jednotný dekadentní celek.
Může se vám hodit na Firmy.cz: